Kostkované pohádky

O zasněženém stromu

Jednou, když byla strašná zima, všechny cesty byly zmrzlé. U jedné cesty, která vedla do lesa, stál zvláštní smrk. Byl zvláštní, protože měl všechny odstíny zelené barvy a ještě uměl mluvit. A protože měl oči, koukal se kolem sebe a když uviděl nějaké zvíře nebo lidi, že jdou okolo, všechny je zdravil. A když všechna zvířata a lidi viděli, že existuje pohádkový strom, který umí mluvit, šli ke stromu blíž a začali ho hladit po zasněžených větvích.

Velkému smrku se moc líbilo, jak ho všichni hladí a drbou. Když ho všichni dohladili po větvích, strom jim poděkoval a zívl si a za chvíli usnul. A všichni lidi mohli odejít a měli radost, že si mohli udělat tak zvláštní procházku ke stromu.

Doma povídali dětem o pohádkovém stromu, na který se museli jít další den společně podívat. Smrk všechny rodiče a děti a zvířátka uvítal a měl z toho velikou radost. A aby se dětem líbil, oklepal si sníh ještě než děti přišly blíž. Byl totiž celý od sněhu, který na něj napadal,když v noci zrovna spal.

Děti i zvířátka se u smrku všichni navzájem pozdravili a pak si sedli okolo smrku a povídali si celé odpoledne pohádky o stromech. Smrk taky zvířatům a dětem vyprávěl, kdo byl jeho tatínek a maminka a kolik měl sourozenců. Smrk vyprávěl dlouho, až začala být tma.

Když už nebylo vůbec vidět, velký starý smrk se se všemi zvířátky a lidmi rozloučil a řekl jim, že až budou mít zase chvilku, můžou přijít. Lidi i zvířátka měli starý smrk rádi a tak mu podali všichni postupně ruce a tlapky na rozloučenou a slíbili, že zas brzo přijdou. A starý smrk měl z toho velkou radost.

Děti a zvířátka se vydaly na cestu, smrk jim naposledy zamával a pak se uložil k zimnímu spánku a pokračoval až do prvního jarního dne.