Byl jednou jeden balón, který byl u pětičlenné rodiny Novákových. Novákovi měli tři děti - Jasmínka, Jehličnánka a Modroočku. Děti dostaly k Vánocům duhový balón, který měl na sobě všechny barvy světa.
Jednou ráno, když už byly děti Novákovy po snídani, řekla maminka Modroočce, ať jde s malými brášky na chvilku ven, na louku za domem. Modroočka vzala za ruce Jasmínka i Jehličnánka, vzali si balón a šli ven.
Na louce si začala Modroočka s malými kluky házet míčem. Vydrželo jim to celé dopoledne. Kolem poledne se šli ještě na chvilku projít po louce, aby se provětrali, než začne pršet. Bylo totiž už pěkně zataženo.
Když začaly padat první kapky deště, řekla Modroočka Jasmínkovi, ať vezme bráchu za ruku a utíkají spolu domů. Modroočka šla pomalu za nimi. Jak tak šla po louce, viděla na zemi ztracenou zimní čepici. Sebrala ji a doběhla Jasmínka s Jehličnánkem. Ti už byli skoro u domu a Jehličnánek - její mladší bratr - držel v rukou barevný míč. Modroočka mu ukázala, jak jejich balón může mít také svoji čepici, stejně jako on.
Když přišli domů, Modroočka ještě přikreslila balónu obličej a jejich míček byl ještě hezčí. Ukázala ho Jasmínkovi aby si balón prohlédl. Jasmínkovi se moc líbil. Modroočka proto odnesla balon do dětského pokoje a položila ho Jasmínkovi na postel.
Pohádka o zasněžených pražských cestách
Zimní pohádka o včelce a o její kamarádce fialce
O zajíci, který hrál na klavír na sněhu