Kostkované pohádky

Jak Pochodeň jela s rodinou k sestře na Moravu

V sobotu brzo ráno už začínalo svítat. Pochodeň se probudila, ustlala si postel a potom se koukla z okna, aby zjistila, jaké je venku počasí. Viděla, že už pomalu začíná roztávat sníh a je vidět cesta. Pak šla do kuchyně postavit na čaj. Když přišla do kuchyně, uviděla Ohníčka jak sedí u stolu a chystá pro Pochodeň, Hnědulku a Uhlíka snídani. Pochodeň a Ohníček se pozdravili a Pochodeň se zeptala, jestli nechce Ohníček s něčím pomoci. Ohníček řekl Pochodni „Ne, já pomoci nepotřebuji“ a poprosil Pochodeň, aby šla Hnědulku a Uhlíka probudit. Pochodeň otevřela dveře od pokoje, kde Hnědulka a Uhlík spinkali, přistoupila k postýlce, pohladila děti po vlasech a popřála jim dobré ráno. Děti se pomalu probouzely, otevíraly pomaličku očička a maminka je začala pozvolna odkrývat. Když je odkryla, podívala se, jestli nejsou mokré, dala jim čisté pleny a oblékla je do teplého oblečení. Pak odnesla Hnědulku a Uhlíka do kuchyně, kde je posadila do jejich sedačky. Dala jim bryndáčky a začala je krmit vločkovou kaší.

Když se všichni nasnídali, maminka utřela dětem pusy a poprosila Ohníčka, aby je - než ona umyje nádobí - oblékl na ven. Když Pochodeň domyla nádobí, děti už byly oblečené. Pochodeň s Ohníčkem se také oblékli a vzali si každý jedno dítě, tatínek si vzal ještě do druhé ruky tašku a maminka malý batůžek na záda. Potom zamkli svůj byt a vydali se na dlouhou cestu. Došli na Masarykovo nádraží odkud jim jel vlak k tetě na Moravu. Když vlak přijel, bylo devět hodin. Pochodeň s Ohníčkem a dětmi nastoupili do vlaku, který měl veliká okna. Vlak se rozjel a tatínek a maminka si sedli na sedadla. Tatínek měl na klíně Hnědulku a maminka Uhlíka. Celou dobu, co jeli vlakem, se obě děti dívaly z okna a moc se jim to líbilo.

Cesta k tetě na Moravu trvala tři hodiny. Když vlak dojel na Břizovské nádraží a otevřely se dveře od vlaku, čekala tam už teta, která se jmenovala Briketa. Když uviděla svoji sestru Pochodeň, Ohníčka a jejich dvě děti, Hnědulku a Uhlíka, měla z toho velkou radost. Hnědulku a Uhlíka pohladila po vlasech, pozdravila se s oběma rodiči a potom si je s radostí odváděla domů. Cestou si povídala s Pochodní a Ohníčkem jaká byla cesta. Pochodeň řekla, že cesta byla dobrá a Ohníček řekl, že děti byly ve vlaku hodné, že se celou cestu dívaly z okna vlaku, jak to venku vypadá.

Briketa byla ráda, že její sestra Pochodeň a její manžel Ohníček mají tak hodné děti. Moc jim to teta Briketa přála. Briketa měla radost, že se její sestře Pochodni a Ohníčkovi povedlo mít děti a že jsou to zrovna dvojčata, protože si to Pochodeň a Ohníček moc přáli. Když jim tohle všechno Briketa přála, byli už u ní doma. Briketa otevřela dveře od svého baráčku a řekla Pochodni a Ohníčkovi, ať jdou s Hnědulkou a Uhlíkem dál. Když Briketa zavřela dveře od svého domku, ukázala Pochodni a Ohníčkovi, kde budou bydlet s Hnědulkou a Uhlíkem.

Pokoj, který jim teta Briketa půjčila, byl moc hezký. V tom pokoji to vypadalo asi takhle: na zemi byl modrý koberec, v rohu pokoje byla rozložená postel, na té posteli byl modrý přehoz, v oknech byly bílé záclony a modré závěsy. Na bílých stěnách byly modré obrázky zimní krajiny, obrázky byly v bílých rámečkách. Pak Briketa řekla Pochodni a Ohníčkovi, že si mohou vybalit věci, které si vzali s sebou a zavřela za nimi dveře. Maminka Pochodeň položila obě děti na postel a vyndala z batůžku knížku „Jak rostou kytky“ a poprosila Ohníčka, aby Hnědulce a Uhlíkovi - zatím než vyndá věci z tašky a batohu - přečetl knížku.

Ohníček si sedl na postel k dětem a otevřel knížku, nalistoval další kapitolu a začal Hnědulce a Uhlíkovi číst. Děti chvilku poslouchaly, ale protože byly unavené po dlouhé cestě, za chvilku usnuly. Když Ohníček viděl, že děti spinkají, zavřel knížku a uložil ji do pokoje na poličku, kterou tam měla teta Briketa. Pak se zeptal Pochodně, jestli nepotřebuje pomoci, protože viděl, že má ještě hodně věcí na vyndávání z tašky. Pochodeň mu podala hromádku šatiček Hnědulky a Uhlíka a poprosila ho, aby je dal do skříňky, kterou měla teta Briketa hned u dveří. Pochodeň zatím vyndala věci Ohníčka a její. Když měli všechny věci uklizené, Pochodeň řekla Ohníčkovi, aby pohlídal Hnědulku a Uhlíka, kteří spali, že se zatím podívá za Briketou a pomůže jí nachystat večeři.

Pochodeň zavřela dveře od pokoje a šla nahoru po schodech za Briketou. Briketa byla zrovna v obýváku a přemýšlela, co by Pochodni a Ohníčkovi udělala k večeři. Pochodeň řekla Briketě, že si nemusí dělat s nimi starosti, že jim stačí jenom chleba se sýrem a máslo. Pak se teta Briketa zeptala, co chtějí udělat Hnědulce a Uhlíkovi. Pochodeň tetu Briketu ujistila, že dětem stačí buchta s jablky, kterou měla teta Briketa na stole připravenou jako zákusek a k pití stačí Hnědulce a Uhlíkovi mléko. Pak si Pochodeň s Briketou chvíli sedla do obýváku a společně si povídaly, jak to bylo hezké, když Pochodeň s Briketou byly malé. Pak maminka Pochodeň řekla Briketě, že se dojde podívat dolů, do jejich pokoje, jestli se už Hnědulka s Uhlíkem neprobudili. Pochodeň vstala z křesla, zavřela dveře od Briketina pokoje a pak od jejího bytu a šla po schodech dolů. Vzala za kliku, otevřela dveře od pokoje a viděla, jak Uhlík s Hnědulkou už jsou vzhůru a Ohníček sedí v křesle u lampičky a čte si noviny, které teta Briketa měla v pokoji na skříňce.

Pochodeň vzala děti a podívala se jestli nejsou mokré a když nebyly, pochválila Hnědulku a Uhlíka, že jsou šikovní a že se už moc často nepočurávají. Poprosila Ohníčka aby vzal Hnědulku a ona že si vezme Uhlíka. Potom otevřela dveře od pokoje a šla po schodech nahoru, kde bydlela teta. Pochodeň otevřela dveře od bytu a teta Briketa řekla Ohníčkovi a Pochodni, ať jdou s dětmi dál, že už mají v kuchyni připravenou večeři. Pak zavřela dveře od svého bytu a šla za nimi do kuchyně. Ohníček s Pochodní dali dětem bryndáčky, sedli si ke stolu a počkali na Briketu, až si sedne také. Pak si všichni dospělí řekli „Dobrou chuť“. Teta Briketa pohladila Hnědulku a Uhlíka po vlasech a popřála jim, aby jim to chutnalo. Pak začali všichni společně jíst. Hnědulka a Uhlík jedli pomaleji než maminka, tatínek a teta. Tetě Briketě ani Pochodni a tatínkovi to vůbec nevadilo, protože si u večeře společně povídali. Když všichni dojedli večeři, maminka vzala děti na klín a řekla Briketě, ať se s nimi rozloučí a dá jim dobrou noc, že musejí jít po cestě brzy spát. Briketa jim popřála dobrou noc, dala jim pusinku a pohladila je po vláskách.

Maminka zavřela dveře od Briketina bytu a šla po schodech dolů do pokoje tety, kde s dětmi bydleli. Převlékla děti do pyžama, podívala se na plenky a přikryla je dečkou. Dala Hnědulce a Uhlíkovi pusinku, popřála jim hezkou noc a zavřela dveře od pokoje. Pochodeň šla ještě k tetě Briketě a viděla Ohníčka, jak si s Briketou povídá, tak si k nim přisedla a chvilku si povídali. Když byli moc unavení, umyli se, Briketa popřála Pochodni a Ohníčkovi dobrou noc a oni to samé popřáli Briketě a odešli každý do svého pokoje. Když Pochodeň s Ohníčkem vstoupili do pokoje, rozsvítili lampičku a dali si dobrou noc a pusu na dobrou noc. Zhasli lampičku a Pochodeň s Ohníčkem si ještě řekli, jak byl ten dnešní den povedený. Byli moc unavení a tak Ohníček i Pochodeň usnuli hodně brzo. Měli u tety Brikety krásnou noc a do pokoje jim svítil ze tmy měsíček.