Kostkované pohádky

O zajíci, který hrál na klavír na sněhu

Je to už hodně dávno, asi 49 let, když se na jedné louce, celé pokryté hlubokým sněhem, usadil starý zajíc na dubový pařez. Zajíc už byl hodně starý a hrozně rád vzpomínal na věci, které měl rád. Seděl na pařezu a přemýšlel. Přemýšlel o tom, jak měl spoustu dětí, které uměly hrát na klavír, když byli všichni společně doma. A jak se to všem líbilo. A protože se starému zajíci na louce líbilo, rozhodl se co udělá příští den: vezme z domova malý přenosný klavír, odnese si ho na louku a bude hrát všem hodným zvířátkům. A zahraje jim písničky, které ona sama mají moc ráda. A zkušený a starý zajíc bude mít radost z toho, že se postará zvířátkům, která žijou v lese u louky, o nevšední lesní koncert.

Zajíc se rozhodl se, že už půjde domů ke své zaječí manželce a ke svým pěti zaječím dětem a řekne jim, co hezkého vymyslel. Těšil se, že z toho celá zaječí rodina bude mít radost.

Došel domů a se všemi se radostně uvítal. Sedli si společně k večeři a popřáli si dobrou chuť. Za chvíli byli všichni po jídle a táta zajíc vstal a řekl všem dětem a manželce, co na zítřek vymyslel hezkého pro všechny zaječí rodiny v lese. Potom všem popřál dobrou noc, dal mámě zaječici pusu a šel spát, aby se na ten zítřek dobře vyspal.

Druhý den ráno ještě děti i zaječí maminka spali, ale táta zajíc už vstal z postele, umyl si zuby a obličej. Vzal si velkou černou mašli, aby byl slavnostněji oblečen a aby se i on sám všem líbil. Šel potichu do obýváku, tak aby nikoho nevzbudil a vzal si tam malý dřevěný klavír.

Vydal se na cestu k lesu. Venku bylo ještě tma a na nebi svítil velký měsíc, aby zajíc viděl na klávesy a na noty, ze kterých hrál. Došel na místo, kde dřevěné piano mohl postavit, vyndal si z baťůžku noty a nalistoval si první písničku. Začal pomalu a potichu hrát, tak aby nikoho rychle nevzbudil, tak aby to bylo pro všechny i pro něj příjemné.

Když starý zajíc začal hrát, zvuk klavíru se rozléhal po celém lese. Slyšela to i zvířátka z okolních vesnic. Než zajíc dohrál svoji první písničku, začala se zvířátka scházet okolo něj. Když už byla na louce zvířátka z celého lesa i z blízkého okolí, hodný muzikant - zajíc měl z toho hroznou radost, jak se to všem líbí. Rozhodl se, že bude hrát celý den i celou příští noc.

Starý zajíc měl radost, že je taková velká účast na lesním koncertě a když dohrál, všem strašně děkoval. Byl rád, že se mu to takhle povedlo.