Kostkované pohádky

Pohádka o zasněženém kameni

Jednou ráno, když byla skoro tma, šla malá Pavlínka do školy. Chodila do druhé třídy. Každé ráno po cestě do školy potkala nějakou zvláštnost.

Tohle ráno šla po zasněžené cestě a uviděla na zemi kámen. Sebrala ho ze země a dala si ho do tašky. A pak už honem utíkala do školy, aby nepřišla pozdě a nedostala poznámku.

Doběhla do školy a sedla si do lavice, protože už začínalo vyučování. Jako první měli matematiku. Tu měla ráda a úkol měla udělaný jako první.

Když byla přestávka, vyběhla Pavlínka na školní zahradu také první. Vyndala kámen a položila ho na lavičku. Vyndala si i pastelky a celý kámen pomalovala, aby byl barevný. Hotový kámen uložila ho do kapsy u kalhot.

Přestávka skončila a Pavlínka šla s ostatními dětmi zpátky do třídy a všichni si sedli do lavic. Zazvonil školní zvonek a začala výtvarná výchova. Děti měly za úkol nakreslit sníh v pražských ulicích. Všem dětem se obrázky povedly. Paní učitelka měla z dětí velkou radost, tak jim na konci vyučování dovolila, že můžou jít domů. Všechny děti měly radost, protože bylo zrovna hezké počasí. Děti byly rády, že přijdou dřív ze školy domů a odloží školní tašku a půjdou ven na krásné sluníčko.

Jenom Pavlínka si naplánovala, že až přijde domů, připraví si tašku na další den a pak počká na maminku a tatínka. Až přijdou domů z práce, zeptá se jich, jestli nepůjdou ven společně.

Maminka cestou z práce vyzvedla tři brášky Pavlínky ze školky. Vyzvedla všechny najednou, protože byli trojčata. Bráškové Pavlínky se jmenovali Michal, Franta a Jakub. Všichni tři měli blonďaté vlasy a byli úplně stejní, jenom Jakub nosil brýle.

Maminka přišla s Michalem, Jakubem a Frantou domů a přišla i s brášky k Pavlínce do pokoje. Ta si zrovna malovala obrázek. Venku se začalo pomalu stmívat, blížila se už pátá hodina.

Pavlínka se zeptala maminky, jestli by se s ní nechtěli bráškové i maminka projít, protože jim chtěla venku ukázat svůj kouzelný barevný kámen. Maminka Pavlínce řekla, že půjdou rádi. Tak si všechny děti oblékly bundy na ven, maminka si oblékla zimní kabát a vyšli ven, před svůj dům.

Pavlínka vyndala z kapsy kalhot kouzelný kámen a položila ho na zem. Za chvíli, když trochu zafoukal vítr, kámen se zvedl, obletěl Pavlínku a pak letěl dál kolem maminky a bráchů a pak letěl do výšky. Když začal padat dolů na zem, pomalu se rozsvěcel, až se nakonec celý barevně rozzářil. Byl krásný. A protože měl pusu, nos i oči, začal se barevný kamínek na všechny smát a dívat svýma velkýma zelenýma očima. Mamince, Michalovi, Frantovi i Jakubovi se kamínek moc líbil a byli rádi, že jim Pavlínka kouzelný kámen ukázala.

Potom šli všichni domů a Pavlínka si schovala kamínek do kapsy. Snad jí bude přinášet štěstí a další kouzla do života.