Kostkované pohádky

Ozvala se teta Briketa

Teta Briketa zavolala sestře, že přijede ve středu ráno pro děti. Bylo ráno a začínalo svítat a Pochodeň, Ohníček i děti ještě spali když zazvonil telefon. Maminka Pochodeň vstala a utíkala k telefonu, aby ho zvedla než přestane zvonit. Když Pochodeň zvedla telefon, ozvala se teta Briketa, sestra Pochodně, která volala z Moravy a ptala se, jestli by se nemohla přijet pro děti, když měly první narozeniny a na týden si je odvézt k sobě. Maminka Briketě odpověděla „Briketo, a v kolik si pro ně přijedeš ? Abych je vzbudila a připravila na cestu do vlaku na Moravu!“ Teta Briketa řekla, že by přijela okolo jedenácté dopoledne a pak se rozloučila s Pochodní, poděkovala jí a položila telefon.

Maminka Pochodeň položila telefon také a protože už bylo 6 hodin, šla vzbudit Ohníčka, aby vstával, že už musí do práce. Když vzbudila Ohníčka, šla do kuchyně postavit na čaj, vzala ze skříně chlebovku, ve které měla dva rohlíky pro Hnědulku a Uhlíka a ty rohlíky namazala máslem a dala je na talířky. Pak zalila čaj v konvici a nalila ho do hrníčků aby - než přijde s Hnědulkou a Uhlíkem - už vystydl a mohli ho pít. Když to v kuchyni udělala, šla do pokoje Hnědulky a Uhlíka, kteří ještě spali. Nechtěla je jen tak vzbudit - bylo jí jich líto. Proto jim pustila kazetu s písničkami, které zpívaly děti. Když to chvíli hrálo, Hnědulka a Uhlík se pomalu probouzeli, otevírali očička, zívali a protahovali se a pak se koukli na maminku. Maminka rozsvítila světlo a řekla dětem „Dobré ráno! Tak jak jste se vyspali, Hnědulko a Uhlíku? Doufám, že dobře, protože mám pro Vás překvapení! Dneska pojedete sami s tetou na Moravu, kde jsme byli o vánocích!“

Dala jim pusu, připravila si ze skříně čepici, rukavice a čisté teplé oblečení. Hnědulce vybrala žluté dupačky a žlutý roláček, který dostala k vánocům, Uhlíkovi vyndala ze skříně bílou čepici, bílé rukavice, bílý svetr a bílé dupačky. Zkrátka je oblékla tak, aby jim bylo teplo a aby vypadaly hezky, aby se tetě i jí libili. Pak vzala Hnědulku a Uhlíka a položila si je na zem, kde je převlékala do čistého prádla, které si nachystala. Došla si ještě pro žínku a čisté plenky, které jim dávala už jen na cestu. Umyla je, oblékla Hnědulce žluté oblečení, Uhlíkovi bílé oblečení, pak si obě děti vzala, vzala s sebou i čepičky a odnesla je do obýváku kde měly sedačku. Posadila je do sedačky a přinesla jim snídani. Dala jim bryndáky, aby se neumazali, popřála jim dobrou chuť a Uhlík i Hnědulka začali jíst. Měli to strašně rychle snědené, tak jim maminka dala ještě napít, utřela jim pusu, učesala vlásky a řekla „Buďte tady hodní, já přijdu!“ a šla do pokoje, nachystat dětem kufr k tetě Briketě na Moravu.

Dala jim tam čtvery dupačky, čtvery svetříčky, čtvery trička a čtvery plíny, kdyby s tetou chodili někde venku. Pak jim tam přidala jejich oblíbenou kazetu, pro případ, že by teta potřebovala něco udělat doma, aby jim to mohla pustit a na chvíli odejít. Pak kufr zavřela a vzala ho z pokoje Hnědulky a Uhlíka do předsíně, aby už byl připravený, až přijede teta Briketa. Když odnesla kufr do předsíně, postavila ho na zem a šla za dětmi do obýváku. Viděla Hnědulku a Uhlíka, že na ní čekají, sedla si mezi ně na křeslo, které si přisunula, chytla je za ruku, dala jim pusu a řekla jim „Ne abyste zlobili u tety Brikety! Buďte hezky hodní!“

A když jim to maminka Pochodeň řekla, přišel konečně tatínek Ohníček z koupelny a zeptal se Pochodně co se děje, že děti už jsou nakrmené a oblečené. Když mu Pochodeň řekla, že děti pojedou k tetě Briketě a že si pro ně teta Briketa v 11 hodin přijde a pojedou s ní samy na Moravu, měl z toho radost a byl rád, že si maminka na chvilku odpočine. Přišel k dětem. Kleknul si k nim, pohladil je po nožičkách a řekl Hnědulce „Pozdravuj tetu Briketu!“ a pak se ještě přitočil k Uhlíkovi a vzal si Uhlíka ze sedačky na klín. Pak vstal a šel do kuchyně, dát si čaj a rohlík s máslem.

Když to tatínek dojedl, rozloučil se s dětmi, popřál jim hezkou cestu a řekl jim, aby nezlobily tetu a odešel do předsíně, obul si boty a odešel do práce. Dopoledne uteklo jako voda a když bylo jedenáct hodin, zazvonila u dveří teta Briketa a maminka jí šla s dětmi otevřít. Maminka otevřela dokořán dveře od bytu a když se maminka s tetou viděly, měly radost, že se vidí a Hnědulka a Uhlík chtěly chytnout tetu okolo krku. Když se obě sestry přivítaly, maminka Pochodeň řekla Briketě, co a jak má dělat s dětmi, Hnědulkou a Uhlíkem a že mají v kufru písničky, kdyby chtěla teta Briketa něco udělat, aby měla co jim pustit. Když jí to Pochodeň všechno řekla, pohladila děti, Hnědulku a Uhlíka a jednoho po druhém dávala Briketě do náruče. Pak si Pochodeň vzpomněla, že by Briketě mohla dát kapsu na miminka, aby se jí lépe nesly. Ty kapsy tam byly dvě a tak tam mohla dát Hnědulku i Uhlíka a do ruky si vzít jejich kufr. Pak se Pochodeň rozloučila s dětmi, a s Briketou a zavřela dveře.

Za chvíli byla teta Briketa s dětmi na Masarykově nádraží a nastoupila rovnou do vlaku a mohla si sednout s Hnědulkou a Uhlíkem na sedadlo a položit si vedle sebe kufr. Když si Briketa sedla, vyndala si z kapes obě dvě děti, nejdřív Hnědulku a pak Uhlíka. Pak si je vzala obě na klín a celou cestu, která trvala tři hodiny, si s nimi povídala, zpívala jim a hrála si s nimi ve vlaku jak to dokázala. Dětem se to moc líbilo a tak se pořád smály na celý vagón a nemohly se zastavit. Když se dosmály, tak už byly pomalu ve stanici Břízov, kde vystupovali tehdy, když jeli za tetou Briketou s maminkou na vánoce a Nový rok.

Vlak se zastavil a Briketa mohla s Hnědulkou a Uhlíkem vystoupit. Dala si tedy zase Hnědulku i Uhlíka do kapsy, pohladila děti a vzala si ze země kufr a všichni tři vystupovali z vlaku. Když se vlak rozjížděl, byli už kus od nádraží a teta Briketa už viděla svůj dům. Řekla Hnědulce a Uhlíkovi „Hnědulko, už tu budeme! Uhlíku, máš také radost jako tvoje sestřička Hnědulka?“ a obě děti se usmály a chytly Briketu každý z jedné strany jednou rukou za krk a teta Briketa jim řekla „Vy jste moje hodné děti!“ a dala jim pusu do vlasů. Děti byly strašně spokojené a dívaly se na tetu. Když teta došla ke svému baráku se zahradou, řekla „Hnědulko, Uhlíku, už jsme tady!“ a odemykala dveře od bytu. Pak šla po schodech a otevřela svůj modrobílý pokojík, položila děti na postel a řekla „Tak Hnědulko a Uhlíku už jsme tady.“ Pak je trochu odstrojila, vyndala jim věci z kufru, který měli s sebou. Oblečení Hnědulky a Uhlíka dala do skříňky a kazetu na bílou poličku. Oblečení, které jim svlékla Hnědulce a Uhlíkovi složila a dala do skříňky.

Pak zhasla a vzala si je s sebou do kuchyně nahoru, do svého bytu. Šla po schodech nahoru, otevřela dveře od bytu a šla s dětmi do obýváku. Chvíli je položila na zem a pustila jim rádio, aby měli Hnědulka s Uhlíkem co dělat, než jim a sobě uvaří večeři. Hnědulka a Uhlík byli spokojení. Teta šla do kuchyně udělat večeři a děti si poslouchaly rádio, ve kterém byly písničky a občas i nějaká pohádka. Když řekli v rádiu něco legračního, Uhlík s Hnědulkou se začali hrozně smát. Teta měla z toho hroznou radost, že jsou u ní Hnědulka a Uhlík spokojení a dodělávala jim večeři. Udělala jim koláč, který jim osladila, aby jim to chutnalo. Pak řekla „Hnědulko, Uhlíku, vy moje hodné dětičky! Mám Vás moc ráda! Už bude večeře!“ Uvařila sladké kakao a protože bylo kakao moc horké, šla do obýváku, zvedla telefon a zavolala do Prahy Pochodni, že děti, Uhlík s Hnědulkou, jsou spokojené a že dojeli dobře. Když to Pochodeň slyšela, byla moc ráda a řekla Briketě „Tak je pozdravuj, Briketo! A jak dlouho myslíš že je budeš u sebe mít?“ a Briketa jí odpověděla „Asi tak týden.“ A potom ještě Briketa řekla, jaký si pro děti vymyslela program a ať se nebojí, že to zvládne a že zase brzy přijedou. Pak se Briketa s Pochodní rozloučila, Pochodeň řekla Briketě „Pohlaď za mě děti a řekni jim, že je moc pozdravuji!“ a pak se rozloučila.

Když Pochodeň položila telefon, položila ho i Briketa. Vstala a vzala Hnědulku a Uhlíka z koberce a vzala si je do kuchyně, kde se s nimi posadila. Potom řekla Hnědulce a Uhlíkovi „Dobrou chuť Hnědulko a Uhlíku, ať Vám tu se mnou chutná! Pozdravuje Vás Vaše maminka !“ a pak je pohladila a dala jim pusu, přesně tak, jak jí to Pochodeň řekla, tak to udělala a mezitím krmila střídavě obě děti i sebe. Dětem to moc chutnalo a tak když to Uhlík a Hnědulka snědli, ještě jim teta trochu přidala, protože měla radost, že to někomu chutná a měla radost, že má Hnědulku a Uhlíka u sebe a že si děti zase jednou pořádně užije. Když snědli druhý kus broskvového koláče, dala jim teta napít. Děti měly žízeň po cestě vlakem a tak, protože se tetě Briketě zdálo, že ještě mají žízeň, tak jim ještě přidala. Když to děti dojedly a dopily, teta je ještě chvíli pochovala u sebe na klíně, než sama dojedla. Potom vzala děti, vstala a šla s nimi do koupelny, kde jim umyla pusinky a namazala je krémem na obličej, kterým se mazala sama, ale mohly to používat i malé děti a tak je namazala, aby krásně voněly. Pak šla do předsíně, otevřela dveře a sešla po schodech dolů do modrého pokoje, kam položila Hnědulku a Uhlíka. Vyndala jim z kufru oblečení na spaní, převlékla je, přikryla je dečkou, kterou měla u sebe v pokoji položenou na posteli Hnědulku a Uhlíka zakryla, aby jim nebyla zima. Pak jim složila prádlo, které jim svlékla a dala jim ho k nim na postýlku, aby to měli ráno při ruce a nemuseli se ráno ničím zdržovat.

Vzala pak z poličky jejich oblíbenou kazetu a pustila jim jí na dobrou noc, aby se jim dobře spalo a rychle usnuli po dlouhé cestě z Prahy na Moravu. Pak si k nim chvilku sedla, hladila je a chytla je za ručičku a něco pěkného jim povídala. Když se Briketě zdálo, že Hnědulka a Uhlík už jsou moc unavení, přikryla je až po krk, aby jim nebyla zima, schovala jim ruce, dala jim pusu na dobrou noc a řekla Hnědulce a Uhlíkovi „Hezky se vyspinkejte u tety, Hnědulko a Uhlíku, ať jste zítra dobře vyspaní!“ a zhasla lampu, přivřela dveře aby slyšela, kdyby Uhlík s Hnědulkou něco potřebovali a odešla k sobě do bytu.

Udělala si kafe a pustila si k tomu televizi, kde byly zprávy, protože chtěla vědět, co je ve světě nového. Když zprávy skončily, Briketa zhasla lampu v obýváku a šla se umýt. Pak si vzala matraci, deku a polštářek pod hlavu, sešla po schodech. Otevřela si pořádně dveře, rozsvítila malou lampičku a dala si na koberec matraci a pod hlavu polštář, přikryla se dekou, zhasla lampičku, kterou měla blízko sebe a než usnula, přemýšlela o tom, co bude s Hnědulkou a Uhlíkem všechno dělat. Byla ráda, že její milované děti jsou zase u ní na návštěvě a že jsou spokojené. A byla tak ráda, že jsou u ní spokojené, že z toho usnula a spala a spala až do rána druhého dne.