Květina, o které Vám chci vyprávět, byla strašně veliká a měla jednu zvláštnost. Když se na ni totiž někdo podíval, tak okamžitě povyrostla a hned měla radost ze života.
Každé ráno, než se ostatní kytky probudily, měla tato květina další nový list.
Člověk, který se o ni staral, z ní měl velikou radost a proto ji každý den pečlivě zaléval a chodil se na ni dívat. Kytka se jmenovala kaučukovník.
Ta kytka měla moc ráda skřítky, kteří jí dávali světlo a starali se o ni a zpívali jí písničky a proto jim dávala za odměnu barevné šneky, se kterými si skřítci rádi hráli.
Kdyby se náhodou stalo, že by se lidé nebo skřítci o kytku přestali starat, začala by měnit barvy a její krásné listy by začaly padat. To je znamení, že se kytka necítí dobře a že začíná být nemocná z nedostatku péče. Jediné, co v téhle chvíli potřebuje je, aby se o ni začal zase někdo starat, jinak zahyne.
Vezměte si z této pohádky ponaučení: Když uvidíte, že Vás nějaká kytka potřebuje, neváhejte a začněte se o ni dobře starat. Bude Vám za to vděčná a bude Vás mít ráda.
O barevné kytce, která měla listy
O žirafě, která seděla na podzim na kameni