Kostkované pohádky

Jak listí přecházelo silnici

Bylo jedno červené listí a to listí mělo jednu zvláštnost, mělo vlastní vilu s vlastní postelí a televizí, na kterou se dívalo, když bylo ošklivé počasí.

Jednoho odpoledne vidělo listí z okna, že je krásný sluneční den a tak vlétlo ze své postýlky na zem a ještě než bylo na zemi, rozhodlo se, že půjde ven. Dolétlo tedy ke dveřím, vzalo za kliku a šlo ven. Šlo po cestičkách, po trávě a došlo k lesu. Koukalo se po kraji, na oblohu a když potkalo v lese houby, utrhlo je a dalo si je do tašky, kterou mělo pro tento případ s sebou.

Když bylo v lese už celé odpoledne, asi tak 4 hodiny, rozhodlo se, že půjde zpátky domů. Zrovna zafoukal podzimní větřík, tak se listí zatočilo a větřík ho dopravil až k přechodu pro chodce. Tam se zastavilo. Bylo to proto, že na semaforu byla zrovna červená. Listí totiž znalo dopravní značky a předpisy a vědělo, že na červenou se má stát, na oranžovou se připravit a na zelenou může jít.

Protože mezitím už naskočila zelená, listí utíkalo přes přechod, co mu síly stačily. A když takhle moc utíkalo, bylo za chvíli na cestě, na které stála jeho vila. Listí zahlédlo svůj domek a velmi se zaradovalo. Došlo k domu blíž a vylétlo po schodech nahoru. Odemklo si dveře a hned vlétlo do postýlky, kde mělo peřiny z heřmánku. Předtím ještě uklidilo houby do ledničky, aby se mu nezkazily. Lehlo si na svůj malý polštářek, přikrylo se peřinou, kouklo se z postele na Večerníčka, zrovna dávali "Pohádky z mechu a kapradí" které mělo červené listí velice rádo.

Po Večerníčku si listí zívlo, zamrkalo malinkýma očima a usnulo. Zdálo se mu o jeho barevných kamarádech, kteří se proháněli na poli, někde daleko od něho - a spalo až do druhého dne.