Jednoho podzimního odpoledne se maminka a tatínek rozhodli, že půjdou se svou čtyřletou Andulkou na procházku. Andulka byla moc ráda venku a měla moc ráda podzim.
Maminka Kristýna Andulku oblékla a zeptala se tatínka Michala, jestli už můžou jít. Tatínek řekl, že můžou. Oba se také oblékli, vzali Andulku za ruku, každý z jedné strany, a šli.
Došli do lesa, kde bylo na zemi spoustu barevného listí a to se všem moc líbilo. Andulka si mohla chodit po lese jak chtěla a maminka i tatínek dávali na svou dcerku pozor. Přitom si vyprávěli, jaký je to hezký podzimní den a jak hezky svítí sluníčko na modré obloze. Všichni byli venku až do večera.
Michal a Kristýna už byli unavení a tak si na chvíli sedli na pařezy.
Vtom za nimi přišla Andulka a měla na ruce malou berušku. Andulka měla berušky moc ráda. Když se jí táta zeptal, kde berušku na podzim našla, ukázala Andulka na listí a řekla "Támhle!" Když tatínek a maminka viděli, jakou má Andulka radost, řekli si, že Andulce tu berušku vezmou domů a budou se o ni společně starat.
Tak šli pomalu domů a když tam došli, byla už skoro tma. Po cestě se předháněli, kdo berušku ponese. Konečně přišla řada i na Andulku. Rodiče dali berušku na Andulčinu malou ručičku a táta vzal Andulku do náručí, protože schody do domu na ní byly moc vysoké. Kristýna otevřela dveře od bytu a Michal s Andulkou vešli dovnitř. Pak vešla Kristýna, která za všemi zavřela.
Michal nejprve svlékl Andulku a potom přinesl malou krabičku, do které s Andulkou uložili berušku. Do krabičky položili krásné listy, které nasbírali cestou domů. Potom odnesli berušku do obývacího pokoje, aby byli všichni pohromadě, až jim Kristýna přinese dobrou večeři.
Když se všichni navečeřeli, koukli se spolu na Večerníček. Zrovna totiž dávali "Králíky z klobouku" a ty měla Andulka nejraději. Po Večerníčku dal tatínek Andulce dobrou noc a maminka jí šla uložit do postýlky. Berušku dali k Andulce do pokojíčku aby byly spolu.
Kristýna a Michal ještě uklidili nádobí od večeře, šli se umýt a šli spát.
O barevné kytce, která měla listy
O žirafě, která seděla na podzim na kameni