Kostkované pohádky

Jarňáček dal skřítkům dárek

Když se Jarňáček ráno probudil a koukl se z okna své komnaty, uviděl, že je venku zataženo, ale občas z těch mraků vyjde sluníčko. Protáhl se a pak si řekl, že vstane z postele. Šel do koupelny pro skřítky, umyl se, vykoupal, vyčistil zuby. Pak si umyl vlasy. Vzal si svoje skřítkovské oblečení, kalhotky s modrými puntíky, zelené triko s modrými puntíky a jako poslední zelenou čepici s modrými puntíky. Pak se ještě Jarňáček učesal, aby nebyl rozcuchaný.

Z koupelny šel do své malé ale hezké komnaty ustlat si malou dřevěnou postýlku. Otevřel dvířka, vstoupil do své komnaty, zase dveře zavřel, došel k postýlce a začal postýlku stlát. Napřed vyndal peřinu, narovnal si prostěradlo a pak položil peřinu na postel zpátky, naklepanou a narovnanou, aby byla připravená na večer. Pak si srovnal polštářek a naklepal, uklidil si pyžamo do postele a šel za ostatními malými i velkými skřítky na dobrou snídani.

Když přišel do jídelny a sedl si ke svému stolu, viděl, že už jsou všichni skřítkové skoro po snídani - jak malé děti tak i dospělí. Všichni mu popřáli dobrou chuť k snídani a Jarňáček začal pomalu a v klidu snídat chleba se salámem a s paprikou a k pití měl čaj. Nasnídal se a pak všem skřítkům řekl, že odchází na celé dopoledne ze zámku a že přijde až ve 3 hodiny odpoledne. Vstal od stolu, zasunul si svoji židli, pohladil všechny malé skřítkovské děti a rozloučil se se všemi na zámku, slušně pozdravil a odešel z jídelny.

Ve své komnatě vyndal ze skříňky malý skřítkovský batůžek, kde měl všechny potřebné skřítkovské věci. Vzal si na sebe bundu s barevnými skřítky, z poličky si vzal klíčky od pokoje a vyšel z malé komnaty. Vyšel ze zámku a šel po malé cestičce, která vedla na normální cestu, kde byla autobusová zastávka. Zrovna, když k ní Jarňáček přicházel, přijížděl krásně barevný autobus, který jel zrovna do města - zrovna tam, kam Jarňáček potřeboval. Autobus zastavil na zastávce a Jarňáček nastoupil. Sedl si hned vpředu, aby dobře viděl až bude ve městě. Autobus s Jarňáčkem jel asi 2 hodiny a potom Jarňáček už pomalu viděl z autobusu město, do kterého se potřeboval dostat. Město vypadalo asi takhle: vedle cesty, kudy jel autobus, byly na obou stranách spousty barevných domečků, ve kterých bydleli normální a obyčejní lidé. Tam, kde už nebyly malé domy pro lidi, tam už začínal park, ve kterém bylo spousta stromů a také lavičky, aby si tam mohli lidé sednout. V trávě bylo spousta barevných kytek.

Kousek dál od toho parku byla autobusová zastávka, u které autobus zastavil, aby Jarňáček mohl vystoupit. Zamával panu řidiči a šel po té cestě kudy jel autobus do města. Když Jarňáček přišel na konec té cesty, kde autobus zahnul do zatáčky, byla tam ještě jedna velká cesta. Jarňáček se po ní vydal. Šel po rovné cestě a za chvíli ta cesta začala zahýbat doprava, pak zase rovně, pak doleva, pak rovně a když Jarňáček všechny tyhle cesty ušel, po dlouhé době konečně se dostal do městečka, kde byly obchody a ne jen lidé a jejich malé domky. Jarňáček se chvíli rozhlížel a pak šel do jedné ulice a tam viděl obchod se zvířátky a věcmi pro ně. Vešel dovnitř, protože se rozhodl, že když ho mají všichni skřítkové na zámku rádi, udělá jim radost a koupí jim nějaké malé zvířátko, aby se dospělí skřítkové se svými malými skřítky měli o co starat.

Vešel do obchodu a viděl tam spoustu zvířátek a také malého králíčka, papouška a velká morčátka s jedním malým morčátkem - zrovna se těm velkým narodilo a morčecí maminka a tatínek z toho měli radost.

Jarňáček si ta zvířátka prohlížel a přemýšlel, jaké zvířátko by vybral, aby z něj měli všichni radost a co nejméně starostí. A aby ho měly malé skřítkovské děti rády. Jarňáček pořád přemýšlel a pak se po dlouhé době konečně rozhodl. Vybral si malinkého králíčka a přemýšlel, zda to bude pro skřítkovské děti to správné zvířátko o které se budou starat. Poprosil pana prodavače o malého hnědého králíčka, který měl velké hnědé flíčky na těle a hnědé uši. Jarňáčkovi se králíček moc líbil. Koupil pro toho králíka skřítkům vše, co bylo potřeba : bedýnku, misku a jídlo a ještě podestýlku. Potom Jarňáček všechno, co si koupil pro králíčka, zaplatil. Vzal králíčka, kterého měl v bedýnce a plnou tašku věcí, které králíček potřebuje, poděkoval a rozloučil se s panem prodavačem. Pan prodavač otevřel dveře, protože Jarňáček měl plné ruce.

Jarňáček vyšel z obchodu, položil si bedýnku s králíčkem na zem a sám si také sedl na zem a těšil se, až přijde do zámku a skřítkové uvidí jeho překvapení. Těšil se, že malí i velcí skřítkové budou mít radost a doufal, že králíčka budou mít všichni dost rádi a že se o něj budou starat. Dopřemýšlel, vstal a vzal bedýnku s králíčkem a šel po cestičce, stejně jako předtím, až přišel na zastávku.

Tam si na chvíli sedl na trávu, než autobus přijede. Položil králíčka a začal mu povídat pohádky o skřítcích a povídal mu je tak dlouho, než králíček usnul a než autobus konečně přijel. Jarňáček vzal králíčka i věci do ruky a nastoupil - ale králíček o tom nevěděl, protože tvrdě spal a probudil se až když Jarňáček šel po cestičce od autobusu na zámek. Tam se milý malý králíček probudil a zjistil, že je někde úplně jinde než když usnul. Tak si to venku všechno prohlédl, protože byl strašně zvědavý a měl rád přírodní krásy. Šli po cestě do zámku a potkali několik skřítků, kteří Jarňáčka zastavovali a hned se ho ptali, co to má za nový přírůstek do zámku. Jarňáček jim to chtěl nechat jako překvapení, takže řekl, že musí počkat, až budou všichni skřítkové, jak dospělí tak i děti pohromadě. Tak to žádnému skřítkovi ze zámku neřekl a šel dál po cestě, až k zámeckým dveřím.

S králíčkem a věcmi pro něho vešel do zámku a zase za sebou zámecké dveře zavřel a šel po schodech a chodbě do svého pokoje. Položil králíčka a jeho přenosný domeček, ve kterém přicestoval, pod okno a všechny věci z tašky vyndal. Zatím si ho nechal u sebe v pokoji a čekal na vhodný okamžik, aby králíčka skřítkům představil a dal jim ho jako dárek, který jim koupil.

Nakonec se všichni skřítkové vrátili do zámku a přišli rovnou do Jarňáčkova pokoje, který byl sice malý, ale zato moc hezký. Malí i velcí skřítkové přišli do Jarňáčkovy komnaty a viděli, že má na zemi malou bedýnku s domečkem, ve kterém bydlí malý králíček, kterého jim chtěl Jarňáček dát jako malý, ale vzácný dárek.

Když Jarňáček viděl, že už jsou všichni skřítkové u něho v komnatě, zavřel dveře a vyndal malého hnědého králíčka ven. Když malí skřítkové viděli malého chlupatého králíčka, měli z toho všichni radost a všichni Jarňáčkovi děkovali za to, jaký jim dal hezký dárek. A maminky i tatínkové prosili Jarňáčka, ať ho všem malým skřítkům ukáže zblízka, aby si ho mohli prohlédnout a pohladit. Jarňáček to udělal a když viděl že maminky i tatínkové všech malých skřítkovských dětí mají z toho radost, že jim skřítek Jarňáček přinesl malého kamaráda, o kterého se budou moci starat, měl z toho radost. A když malý hnědý králíček viděl, jakou mají z něho skřítkovské děti radost, vypadalo to, jako že se také směje, protože měl krásné černé oči a vypadal šťastně.

Když už toho na malého hnědého králíčka bylo moc, usnul Jarňáčkovi v náručí tak, jak ho držel, aby si ho všichni přítomní skřítkové mohli pohladit. Jarňáček ho dal pohladit poslednímu a když se ho skřítkovské dítě zeptalo, jestli mu může dát jméno, Jarňáček to dovolil. Vždyť je to vlastně chlupatý kamarád všech. A tak malá skřítkovská holčička dala králíčkovi jméno Černoušek, protože byl hodně tmavý, až skoro do černa. A když mu malá skřítkovská holčička dala jméno, řekl Jarňáček všem skřítkům, že je Černoušek moc unavený a že mu spí v náručí.

Všichni skřítkové odešli a Jarňáček pohladil Černouška a položil ho do bedýnky, kde měl svůj domeček. Jarňáček si byl jistý, že ho Černoušek nebude potřebovat a na chvíli odešel z pokoje. Zavřel dveře aby Černoušek nebyl vzbuzen a odešel na večeři, protože už byl večer. Přišel do jídelny a sedl si ke stolu, kde už měl připravenou dobrou večeři: těstoviny se sýrem a s kečupem. Jarňáček večeři rychle snědl, pak se se všemi rozloučil, řekl jim "Dobrou noc" a vysvětlil jim, že je moc unavený a že musí jít dneska brzo spát. Malí skřítkové, maminky i tatínkové se s ním rozloučili, on všem popřál, aby si užili krásný večer, skřítkovským dětem i malým i větším zamával a odešel z jídelny do své malé komnaty.

Došel ke své postýlce, koukl se na Černouška, zul si skřítkovské boty, vzal si svoje skřítkovské pyžámko se skřítky a sundal si z hlavy skřítkovskou čepičku. Lehl si do postýlky, přikryl se peřinou a naposledy se kouknul na Černouška. Díval se z okna a jak se tak díval na oblohu, začínal být čím dál víc unavený až najednou usnul a spal až do rána a zdálo se mu určitě o tom, jaký dal všem skřítkům na zámku krásný dárek a měl v tom snu hroznou radost.