Kostkované pohádky

Jak se Hnědulka naučila chodit

Ráno o dva dny později se Hnědulka s Uhlíkem probudili, když maminka Pochodeň ještě spala a tak si děti hrály s hračkami v pokojíku u sebe. Měly v postýlce hračky které dostaly od maminky jako dárek k prvnímu dni, kdy se narodily. Byla to trumpetka, dole oranžová, nahoře žlutá a držátko měla růžové. Byla moc hezká. Když už Uhlík a Hnědulka mohli hýbat ručičkami tak jak sami chtěli, bral si Uhlík trumpetku, nejdřív si jí prohlížel a pak si jí dal do pusinky a pak si jí cucal a pak najednou - z ničeho nic - na ni zatroubil. Maminka se vzbudila, vyskočila z postele a šla se podívat k Hnědulce a Uhlíkovi, co se tam u nich děje. Maminka vešla do pokoje a uviděla, že Uhlík má u pusy trumpetku a ten když viděl maminku tak vstal a vyndal trumpetku z pusy a začal se hnedka smát. Maminka vzala Uhlíka do obýváku, dala ho na zem a šla se umýt. A hnedka mu přinesla hračky, aby mohl bouchat, aniž by někoho vzbudil.

Když se maminka umyla, učesala si vlasy a šla do kuchyně udělat snídani pro děti a pro sebe. Udělala puding a piškoty, které měly děti i ona moc rádi. Došla ještě pro Hnědulku, která spinkala déle než Uhlík, který maminku vzbudil. Maminka jí řekla že je hodná holčička, oblékla jí, zvedla z postýlky, zavřela pokoj a odnesla ji do obýváku, kde posadila Hnědulku i Uhlíka do sedačky. Dala jim bryndáčky, řekla jim „Dobrou chuť!“ a dala jim snídani. Maminka ten puding ještě polila sirupem, aby to dětem chutnalo.

Když děti dojedly, utřela jim pusy a dala je na koberec. Dala jim hračky do pokoje, ty hračky byly ze dřeva a byly to mašinka, vláček, domeček, panenka - tu dostala Hnědulka, vláček pak Uhlík, od tatínka k vánocům. Děti si hezky hrály a maminka si mohla v klidu sníst snídani - sedla si ke stolu a začala jíst. Když se otočila a koukla se na Hnědulku, viděla, že Hnědulka stojí u křesla a pomalu začíná chodit. Honem vstala a šla na ni dávat pozor, aby se jí nic nestalo. Pochodeň podala Hnědulce ruku, aby Hnědulka neupadla a Hnědulka s maminkou udělala tři kroky. Pochodeň měla z toho velkou radost. Vzala Hnědulku do náručí, pohladila jí, dala jí pusinku a přitiskla jí k sobě. Pak s ní šla do kuchyně, vzala si jí na klín a dojedla si snídani, kterou měla rozjedenou.

Když dojedla snídani, nalila si čaj, dala si do něho citron a pomalu si vychutnávala čaj, protože nevěděla, co má dělat, když Hnědulka začala chodit a udělala první tři kroky. Čaj dopila, vzala Hnědulku z klína, odnesla ji, dala nádobí do dřezu a pak odešla do obýváku, kde ležel Uhlík na bříšku a snažil se postavit věž. Pořád mu to padalo ale Uhlík měl z toho i tak radost a vždycky, když mu všechny kostičky spadly, začal se smát.

Pochodeň řekla Uhlíkovi: „Uhlíku, tvoje sestřička už umí chodit!“ Jak to Uhlík slyšel, vypadal že má z toho radost a začal se smát. Pak si maminka našla v telefonním seznamu telefon na tátu Ohníčka do práce. Když ten telefon našla, zvedla telefonní sluchátko a vytáčela telefon k tatínkovi Ohníčkovi do práce. Když se maminka dovolala k Ohníčkovi do práce, zvedli to v továrně na dřevěné hračky, zavolali Ohníčka a řekli mu, že ho volá Pochodeň, jeho manželka. Ohníček došel k telefonu a řekl „Prosím, tady Ohníček. Ahoj Pochodni ! Co dělá Hnědulka a Uhlík?“ Když mu Pochodeň řekla, že Uhlík a Hnědulka jsou moc hodní a že se Hnědulka naučila tak brzo chodit, měl z toho Ohníček velkou radost a řekl Pochodni, ať pozdravuje obě děti a řekne jim, že tatínek přijde dneska brzo domů a že už se moc těší jak mu Hnědulka ukáže jak umí capat.