Věnováno št. kap. Malkovskému.
Ty, synu můj, — kam odlétals
v tu široširou dál?
My chvěli jsme se o Tebe,
by vítr neodvál
Tě v kraje cizí, studené —
Ty vrátil ses vždy zpátky,
ke druhům, vlasti milené
a k srdci svojí matky.
Ta vroucně vždy Tě objala
.
a požehnání dala,
když mocná touha opět výš
a dál Tě, synu, hnala.
Jen výš a výše, synu můj,
ve Vesmír plný krásy,
v němž prožíval jsi nejkrasší
pro ducha Tvého časy.
Ta oblaka Tě vábila
a aero druh byl Tvůj,
Tys stále velel: „Neustáň
a v nové světy pluj!"
Ty, hochu náš, vždy odlétals
se zrakem plným žáru
a lásky pro věc pokroku,
vítězství, letu zdaru--
Až přišel den, kdy vznesl zas
se s Tebou pták Tvůj šedý,
by nikdy víc Tě nevrátil--
bylo to naposledy-------!!
Vlasta Lepařová
Letec, časopis MLL, 1930
Sken: Marcela Šaffková