Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Články o Františku Malkovském:

In memoriam škpt. pol. pilota letce Františka Malkovského.

in_memoriam_letec

Nejkrutější rána postihla naše vojenské letectví. Ten, který ve své osobě ztělesňoval ideál muže a letce, který letecké umění vyzdvihl vysoko nad průměr a jméno československého letectví proslavil daleko za hranicemi, kdo právem mohl svoje jméno psáti do řady těch několika málo zvučných jmen, které representují vrchol světového letectví — zahynul při fatální nehodě, když se právě hotovil k přistání po předvedení vrcholných ukázek svého umění.

Nešťastný letecký meeting v Karlových Varech, pořádaný dne 8. června připravil vojenské letectví a vlastně celý národ o moderního hrdinu, jehož jsme dosti nedocenili, dokud byl živ. Ale nezměrná bolest, která se projevila živelně při neblahé zprávě o jeho smrti ve všech vrstvách armády i občanstva teprve ukázala, jak vřelý byl poměr všech, kdož Malkovského znali, k jeho ušlechtilé osobě. Neboť zesnulý vynikal nejen svým skvělým ovládáním letounu, nýbrž ozdoben byl všemi cnostmi, jež krášlí pravého muže. Není to planá fráze, neboť vždy to budou právě vlastnosti duše, které působí tajemně na okolí a které vytváří velikost člověka.

Škpt. Malkovský byl z rodu Velkých. Všichni, kdo přišli do styku s ním, cítili sílu osobnosti, kterou vyzařoval. Jeho poctivost a houževnatost, s jakou chápal svoje povinnosti, jeho skromnost a bodrost, s jakou vystupoval, která mu získávala upřímné přátelství kamarádů a nelíčený obdiv a lásku u  tíodřízených, jeho vynalézavost, metodičndst a odvaha, s jakou pracoval na svém neustálém zdokonalování způsobovaly, že do něho skládány největší naděje pro budoucnost. A tyto všechny naděje jsou dnes pohřbeny.

Naše letectví, které tak potřebuje lidí jeho druhu, lidí, kteří jsou nadšeni pro své povolání a mají krásnou energii práce pro jeho větší rozkvět, truchlí nad ztrátou nenahraditelnou... Od prvních okamžiků, kdy Malkovský před deseti lety přišel k letectvu, bylo patrno, že je člověkem mimořádným, který se lišil od svého okolí právě vážností a svědomítostí, s jakou chápal svoje poslání. Když v roce 1921 absolvoval pozorovatelský kurs s výborným úspěchem, projevil takové schopnosti, že byl ponechán ihned v leteckém učilišti jako učitel — jeden z nejlepších vůbec. Nestačila mu však skromná učební osnova kursu, nýbrž vlastní iniciativou snažil se z cizích pramenů doplniti a rozmnožiti svoje znalosti.

Rok na to dosáhl již svojí další tužby a zařaděn do pilotního výcviku. Během r. 1922 stal se pilotem dvousedadlových letounů. Od té chvíle počíná svoji velikou práci nad zdokonalováním svého pilotního umění. Přistupuje k tomuto dílu takřka vědecky, s trpělivým přemýšlením a sebepoznáváním. Připravuje svoje umění teoreticky, aby je pak vyzkoušel v praxi. Nespěchá. Staví je na široké základně, aby tím výše mohl později vystoupiti. V r. 1925 dokončuje pilotní výcvik stíhací, toto vrcholné letecké posvěcení a v r. 1927 podrobuje se i výcviku v nočním létání.

Tím jest jeho příprava, přepečlivá a plánovitá, rozvážná a cílevědomá, dokončena. Nastává doba, kdy může skliditi plody svého úsilí. O Malkovském se začíná mluvit jako o leteckém geniu, neboť dlouholetá, houževnatá práce přináší ovoce. Léta 1927—30 znamenají zenit jeho umění. Upozorniv na sebe svými schopnostmi, dostává se rychle do popředí jako nejlepší z nejlepších. Přebohatá jest dráha jeho úspěchů. Zaznamenávám zde jen důležitější její mezníky.

V r. 1925 byl jedním z členů posádky eskadry 12 letounů, která pod vedením gen. Čečka navštívila Polsko. V srpnu 1927 jako člen českoslov. družstva zúčastnil se leteckého meetingu v Curychu, kde před mezinárodním forem upozorňuje na své skvělé ovládání letounu — Avie BH-22. Jeho věhlas způsobuje, že téhož roku v říjnu je vyslán do Berlína Aeroklubem RčS. jako jeden z  neutrálních soudců v akrobatickém utkání Francouze Doreta a Němce Fieselera. Tento souboj vylíčil v časopise "Letectví" z r. 1927 na str. 264. V dubnu r. 1928 předváděl ve švýcarech letoun Avia BH-11, na němž navštívil města Curych, Thun, Basilej, Lausanne a Neuchatel. Jeho propagační let setkal se tehdy s  ohromným nadšením ve švýcarech a jeho letoun nazýván klenotem vzduchu pro své skvělé ovládání. Rok na to v květnu 1929 předváděl v Paříži letoun BH-33. To už byl na vrcholu svého umění a jeho výkony na letišti ve Vincennes vzbudili opravdový rozruch mezi leteckými odborníky francouzskými a vynesly mu nesčetné pochvalné referáty ve francouzském tisku.

Téhož roku byl členem závodního družstva při závodech kolem Malé dohody a  Polska. Byl mu přidělen letoun BH-33 s mot. Jupiter VI., na němž postupoval v  čelné skupině závodníků z Bukurešti až do Československa, kde však se dostal do téže bouřlivé smršti, jako nešťastný kpt. Soukup a jen tak tak, že vyvázl životem za cenu poškozeného stroje.

Virtuosní ovládání stíhacích letounů a jeho iniciativní práce v letecké akrobacii vynesly mu brzo titul "krále vzduchu", který mu udělila nadšená žurnalistika. Vojenská správa mu povolila, aby jeden ze sériových stíhacích letounů Avia BN-21 byl pro jeho potřebu zvlášť upraven, podle jeho poukazu. Letoun ten červeně zbarvený dostal název "rudý ďábel" a na něm Malkovský oslňoval svým uměním při různých těch leteckých dnech. Bohužel, tento stroj stal se mu i nástrojem zkázy.

Připomínám jen jeho vystoupení na loňských armádních závodech spolu s kpt. Saidlem, na leteckém meetingu v Mar. Lázních, kde měl za soupeře říšského Němce, pilota Stöhra, dále na sletu afilovaných aeroklubů v září na pražském letišti, kde jeho umění Pražané viděli naposledy. Letos vystoupil úspěšně na leteckém dni pořádaném Moravským aeroklubem v Brně 25. května. Toho dne přímo oslňoval. Nikdy snad jeho umění nedosáhlo té výše jako zde. Pak již následoval Hod Boží svatodušní, kdy se měl ukázati v Karlových Varech na leteckém dni, pořádaném místní odbočkou MLL. Přilétl, oslnil svým programem, ale na letišti již nepřistál...

Malkovský byl pilotem svrchovaně odvážným, jehož jméno samo bylo s to přivésti na letiště desetitisíce diváků. Při své odvaze byl však matematicky přesný ve svých výkonech, měl nejjemnější cit pro stroj a dovedl jej vésti přes všechna ta úžasná namáhání, jímž letoun při jeho cvicích byl vydán, podivuhodně jistě a s neobyčejnou čistotou pro vedení všech pohybů. Z jeho výkonů nejvíce poutával dlouhý let na zádech, při němž dokázal dělati i zatáčky, dále dvojitý přemet (looping), rozmarné "shimmy" a pak efektní střemhlavový let přímo před frontou diváků, při němž jak vyrovnával, pozvedal ruce na důkaz toho, jak letoun snadně ovládá. Zesnulý byl typem letce, jenž krajní virtuositu svých výkonů, přinesší mu světovou slávu, spojoval s dokonalou rozvážností, nenechávaje se unášeti potleskem davu a sváděti k nepředloženému hazardu. Proto jeho smrt je tím nepochopitelnější. Je třeba se domnívati, že byl ke konci svých výkonů, jimž předcházel let z Prahy až do Karlových Varů za horkého dne a za přehřátým motorem, již silně znaven a tím že jeho pozornost snad poněkud oslabena.

Za své výkony byl škpt. Malkovský mnohokráte vyznamenán udělením cizích pilotních odznaků a řádů. Byl též přijat loňského roku v audienci p. předsedou vlády Udržalem a letos 27. února na recepci panem presidentem republiky. O  tomto vyznamenání napsal nám do 3. čísla letošního "Letce" několik řádek. V  uznání jeho zásluh věnoval mu "Svaz letců" čestný kordík a Aeroklub ČSR. čestnou vlajku. Byl též autorem více pojednání z leteckého oboru a několikráte též přednášel o svých zážitcích letce do rozhlasu.

Škpt. Malkovský nebyl však jen vynikajícím letcem-sportsmanem. Byl jedním z  nejznamenitějších odborníků-vojáků, kterému kynula skvělá vojenská kariéra. Pro své vojensko-letecké znalosti byl několikrát pověřen nácvikem a vedením větších skupin letounů, které vždy vyžaduje mimořádných schopností a  zkušeností. Vedl též onu nešťastnou skupinu, v níž se srazily 6. března t. r. dva letouny nad Bohnicemi. A když viděl padat čtyři ze svých chlapců do hlubin a když nad jejich rakvemi tak krásně promluvil, když se rozloučil stejně dojemně s nedávno zemřelým mjr. Fialou a když se zúčastnil 4. května pietního odhalení pomníku kpt. Soukupa ve Skutči — zda zatušil, že se brzo jeho stín připojí i k stínům jejich?

Malkovský zemřel mlád — v necelých třiatřiceti letech. Stará antická báje vypráví, že koho bozi milují, toho nechávají zmírat v květu let. Je v tom hluboká moudrost — žel, příliš hluboká pro nás ubohé smrtelníky, jejichž srdce rve a drásá bolest, když se předčasně končí život tak dokonale žitý a tak plný nadějí. Ale třeba krátký byl život Malkovského, jeho dílo je veliké. Jeho osobnost vchází do dějin ne pouze našeho letectví, nýbrž do moderních dějin Československa, v nichž naše letectví a jeho čelní representanti hrají úlohu nejvýš důležitou, kterou oceniti přísluší právě historii.

Buď sbohem, kamaráde Malkovský! Nezapomeneme Tě!*)

*) Redakce upozorňuje na článek o škpt. Malkovském, uveřejněný v čís. 3. loňského ročníku "Letce".

A. R. H

Letec, časopis MLL, 1930

Sken: Marcela Šaffková

Zpět