Král vzduchu
František MALKOVSKÝ
- Ze života mého bratra, krále vzduchu.
- Propagační let kpt. Malkovského na letadle Avia BH 11 po Švýcarsku
- Poslední let
- Pamětní deska Malkovskému?
- "Bylo to peklo bouří!"
- Československý "Král vzduchu"
- Dva nezapomenutelní
- "Král vzduchu" se zabil.
- Král vzduchu,
- K tragické smrti štkp. Malkovského sděluje se nám z ústředí Masarykovy letecké ligy.
- In memoriam škpt. pol. pilota letce Františka Malkovského.
- Pohřeb štábního kapitána Malkovského.
- Za "králem vzduchu"
- Letec Malkovský se zabil.
- Vzpomínka na Františka Malkovského
- Poslední předvedení vrcholného leteckého umění škpt. p. p. l. Františka Malkovského.
- Za vládcem vzduchu
- Malkovský jest mrtev.
- Letec.
"Král vzduchu" se zabil.
Pamatuji se na to, jako kdyby to bylo dnes: Na budějovickém vojenském cvičišti sešly se veliké zástupy lidí, aby uviděly nejlepšího našeho vojenského pilota provádět jeho krkolomnou akrobacii. A když se se svým letadlem odlepil, všechny hlavy se zvedly a všechny oči se dívaly za ním.
Bylo to úžasné, co dělal František Malkovský ve vzduchu s tou svojí skořápkou: dolů, nahoru, chvíli pod letadlem, chvíli nad ním, že se všem točila hlava a srdce prudce bušila. Najednou všechno ono hlučící množství ztichlo a ztrnulo: Malkovský se řítil dolů. Letadlo dělalo kotrmelec za kotrmelcem a klesalo a klesalo. Nikdo ani nedýchal a každého mrazilo. Ne, nezastaví, nevyrovná, zabije se! Ale vyrovnal: mohl jsi dobře slyšet to spokojené vydechnutí desítek tisíců lidí, kteří sledovali jeho šílené odvážnou hru. Tohle by nikdo na světě nedokázal, jen Malkovský! A když lehce a elegantně přistál, přijímal gratulace s milým a jaksi rozpačitým úsměvem, jako by chtěl říci: "Ale to nic, to nic nebylo!"
František Malkovský narodil se v Bystřici dne 5. prosince 1897. Létání miloval a modré výšky byly jeho nejmilejším domovem. Ve vojště dosáhl hodnosti štábního kapitána a ve světě pyšného názvu "král vzduchu". Slávy a zásluh měl, že by stačily pro deset, a vyznamenání a řádů plná prsa a mezi nimi i Polský záslužný kříž, Rumunskou hvězdu a jiné a jiné. A při vší té slávě byl a zůstal milým, prostým a skromným člověkem, kterého měl každý rád, kdo ho jen trochu znal. Často prováděl svoje odvážné kousky v letadle i nad Benešovem, kde bydlí jeho rodiče. Tu vždycky všichni benešovští sledovali se zatajeným dechem jeho až k nevíře odvážnou akrobacii a jen jeho stará maminka trnula strachy, co to ten její chlapec zase vyvádí. Tolik se ho naprosila, aby toho lítání nechal, ale chtějte vzít rybě vodu a orlovi výšky a modro nebes!
Stát československý v uznání za jeho veliké zásluhy o rozvoj letectví a o jeho propagaci po celém světě daroval mu malé červené letadlo. Malkovský měl toto své letadlo hrozně rád, mazlíval se s ním, ošetřoval je, protínal s ním mračna, létal na něm v modrých výškách, kde byl sám a sám se svým hučícím motorem a s jeho křídly, které se v záři sluneční krvavě svítily.
8. června tohoto roku odletěl na něm na letecké slavnosti v Karlových Varech.
Pan —g— napsal o tom 13. června v Lidových Novinách:
Na karlovarském letišti připravovali mechanici červené letadlo ke startu. "Malkovský" — říkají v očekávání tisíce rtů. Z kruhu přátel vystupuje urostlý důstojník a pomalým krokem zaměřuje k letadlu. Vtom ozývá se stříbrný dětský hlásek: "Pane Malkovský!" Pilot se otáčí na podpadku a s nezapomenutelným svým úsměvem sklání se k děvčátku, které ho zavolalo. "Copak chceš, Andělko?" — "Abyste se mi podepsal." Malkovský se usmívá a vytahuje z náprsní kapsy tužku. Marně hledá děvčátko připravenou pohlednici — má ji někde maminka. Malkovský pomáhá: "Tož počkej, aby to bylo jak se patří: dám ti svou visitku" Děvčátko se usmívá pod laskavým pohledem světlých očí. "Tak, tu máš, až přiletím zpátky, sedneme si a budeme si spolu povídat." Bere do své silné pravíce drobounkou dětskou ručku a kavalírsky se uklání. Už si nepovídali. Dětský čistý zrak zděšeně a nechápavě dívá se na trosky letadla. Tímto dětským zrakem, k němuž mluvil naposled ve svém životě, pohlédl snad letec napřed do nebe. Mohl zanechat po sobě lepší vzpomínku, než je ta, jež utkvěla v srdci dítěte?
11. června měl v Benešově pohřeb. Přijeli vzácní hosté, vojenští zástupcové mnoha států, a přijel i ministr národní obrany, dr. Karel Viškovský. "Krále vzduchu" odvezli na trupu letadla na benešovský hřbitov. Všichni jsme měli slzy v očích, když kamarádi z jeho letky dávali mu s letadel poslední sbohem. Staří rodiče Malkovského byli velmi zdrceni. Zvláště jeho maminka byla všecka utrápená, cože jí to ten její dobrý chlapec udělal. Ministr dr. Viškovský ji těšil, ale mamince tekly slze jako hrachy.
"Vždyť to byla moje perla, moje perla!" šeptala.
Ba, maminko, měla jste pravdu! Byla to perla; nejen vaše, ale i celého československého národa.
Je veliká, veliká škoda štábního kapitána Františka Malkovského!
J. Honner
Pod Blaníkem 1/1930
Vlastivědný sborník školního okresu benešovského