Nesvačilský
hangár

Nesvačilský
hangár

´moiselle - klidolet s výzvou

Lehoučký éroplán Santose-Dumonta mě jako předloha pronásleduje vlastně téměř celý modelářský život. Poprvé jsem Demoiselle, tedy její přibližnou napodobeninu, viděl v legendárním filmu Báječní muži na létajících strojích. Protože jsem tehdy (konec šedesátých tuším) měl nejblíž k raketovému pohonu, postavil jsem si malou Demoiselle, poháněnou raketovým motorkem S-2. Moc se jí létat nechtělo, ale dokud táhnul motor, pěkně se placatila ve výšce vypuštění z ruky.

Ke stejné předloze jsem se vrátil koncem devadesátých let minulého století, kdy se mi dostal do ruky plzeňský komplet (tuším, že technicky ho měl na svědomí Jiří Švec, obchodně pak Ivan Hořejší), který u nás předznamenal éru pomalo- a parkoletů. Při kreslení mi byl inspirací plánek německého volně létajícího modelu na malého "koksíka" ze šedesátých let.

Na plánku je snad čtvrtá verze. Předcházející měly příhradovinu trupu ze smrkových lišt 3x3 mm, tato je z běžných uzenářských špejlí, slepených na potřebnou délku. Důležité je opilovat dosedací plochy, aby byly spoje dostatečně přesně lícovaly. Ještě "maketovější" by byly bambusové špejle na špízy, ty ale přijdou na řadu až u další verze.

K lepení používám "prstolep", exponovanější spoje ještě zakápnu a zasypu mikrobalóny. Slepený trup natírám světle hnědou barvou na plastikové modely (letitou humbrolkou, protože ta plechovčička je snad bezedná).

Křídlo a ocasní plochy jsou polepeny Litespanem či podobným materiálem barvy plátna. Trošku práce dá sestavení ocasních ploch - vodorovná a svislá jsou slepeny a potaženy zvlášť, potom jsou uprostřed vždy do poloviny proříznuty a po zasunutí do sebe slepeny do kříže. K trupu jsou upevněny závěsem, jehož konstrukce asi nepotěší zapřisáhlé techniky, ale zato již léta funguje.

V provozu důležitá je ostruha, vybroušená a po navlhčení nad plamenem ohnutá z bambusové štěpiny. Chrání totiž trošku zranitelnější ocasní plochy. První prototyp modelu měl ostruhu z ocelového drátu o průměru 0,8 mm.

Během let jsem jako táhla mezi servy a ocasními plochami vyzkoušel originální německé válečné i současné chirurgické nitě, silony různých průměrů a nyní již delší dobu používám obyčejnou režnou niť. Plně postačuje a je snadno dostupná. Instalaci začínám na páce serva, kolem jejíhož středu niť několikrát otočím a "prošiji" ji všemi otvory páky, aby neprokluzovala. Na ocasních plochách nit provléknu na jedné straně propíchnutým otvorem, srovnám ocasní plochy do středové polohy, niť přidržím na povrchu (lépe bude držet na balsovém rámu než na pouhém potahu) a v délce asi 10 mm ji zakápnu lepidlem. Po jeho vytvrzení pokračuji na druhé straně - přitáhnu niť tak, aby byla velmi mírně napnutá, a zalepím ji. "Napnelizmus" opravdu nemusí být nijak velký. Jde spíš o to, aby ocasní plochy úplně samovolně neplácaly na konci trupu.

S původní pohonnou jednotkou s baterií z osmi NiCd článků 110 mAh vydržel model ve vzduchu kolem osmi minut. Když i naše letišťátko zasáhla střídavá vlna, instaloval jsem na model upravený motor z CD mechaniky, dílko to kolegy Petra Mareše, k němuž jsem připojil malý regulátor JETI (jak jinak?!) a tři "pytlíky" o kapacitě 640 mAh. S vrtulí APC tato kombinace zpočátku vystačila až na 43 minut motorového letu. Na původní baterii létám dodnes, i když už vystačí "jen" na zhruba půlhodinku letu. Plný výkon používám jen krátce při startu, k vodorovnému letu stačí 35 až 50 % výkonu. K pohonu je zřejmě možné použít i třeba agregát GWS či podobný.

Když trošku fouká, éroplánek se vrtí, nechává se unášet a snášet - poměry ploch, především bočních, rozhodně nejsou ideální. ´moiselle je prostě polétátkem k letnímu západu Slunce. Po startu (příjemný je z asfaltové plochy, z trávy ani krátké se moc nedaří) doporučuji výškovku vytrimovat hodně nahoru, najít příslušnou polohu plynové páky, a jen občasným ťukáním do směrovky navádět model do velepomalého pohybu lehce nad horizontem. Když potom přimhouříte oči a budete mít po ruce sklenku oblíbeného nápoje, zaručuji, že zapomenete na všelijaké nepříjemnosti.

V červnu 2006 se uskuteční desátý svátek elektroletu JETI MODEL AMPERFEST, v listopadu pak uplyne 99 let od zalétání skutečné Demoiselle, což se mi jeví jako dostatečné záminky pro následující výzvu: Zvláštní cenu (kromě diplomu) si z Amperfestu 2006 odveze ten, kdo představí nejzajímavější model podle této předlohy. V žádném případě nepůjde o maketovost, spíš se těším na všelijaké barevné povrchové úpravy, atraktivní figurky pilotů atp. Neomezuji ani velikost či konstrukci, pochopitelně ale budu potěšen, když vyjdete z tohoto plánku.

Pokud se na Amperfest nedostanete, pošlete mi aspoň fotku.

HOTOVÉ DÍLY

Sadu vyfrézovaných žeber a překližkových dílů kloubu ocasních ploch nabízí za 100 Kč (plus poštovné) LN Model. Komplet bude k mání od dubna 2006, osobně si ho můžete koupit na akci Předveď a prodej na modelářském letišti Nesvačily v neděli 23. dubna. Připravujeme i nabídku pro ty, kdož zatím nemají vhodný elektromotor.

PLÁNEK KE STAŽENÍ

moiselle_04.cdr (257 kB) - formát CorelDraw! verze 9

moiselle2004.pdf (251 kB) - zmenšený na velikost A4

moiselle2004_8.pdf (461 kB) - 1:1 rozdělený na listy A4 s přesahem 20 mm na oříznutí a slepení

Zájemci, napište, předám.

AKTUALIZACE 4. 5. 2006

Další ´moiselle je na světě!

AKTUALIZACE 22. 5. 2006

Na (zatím) posledním obrázku je nejnovější přírůstek do letky.

AKTUALIZACE 6. 12. 2008

Užívám si s novou ´moiselle - je na posledních třech snímcích.

AKTUALIZACE 23. 1. 2009

Jakub Ježík píše o svojí ´moiselle

AKTUALIZACE 3. 2. 2010

Josef Polák z Plzně mi poslal obrázek svojí Demoiselle, k níž byl inspirován modelem ´moiselle. Zvláštností je - kromě maketovějšího křídla - pohonná jednotka: Motor z CD ROM je opatřen převodovkou!

AKTUALIZACE 25. 1. 2014

Rodinka se rozrostla o halovou ´moiselle Jiřího Hartmanna. Moc pěkný kousek!

060522_Fikmoi
081206_moiselle09
090103_moi_a
090103_moi_b
100203_demoJP
moi_let1
moi_let2
moi_leta
moi_pilot
moi_rc
moi_stoj
moi_streit
moi_trup

Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.