Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Články o Františku Malkovském:

Poslední let

LaK1969_2

Je osmého června a rok 1930. Význačný československý stíhač, letecký akrobat, kapitán František Malkovský, je v Karlových Varech. "Král vzduchu" přiletěl přímo z Curychu, kde ve velké mezinárodní soutěži zvítězil nad nejlepšími světovými akrobaty Francouzi Vadouxem, Doretem a Němci von Hagenburgem a  Fieselerem.

Kapitán je unaven, V posledních měsících létal na několika šampionátech a s vojenskými letci předváděl stroje v Rumunsku, Jugoslávii a v Polsku. Lékař u  něho konstatoval lehkou chřipku a doporučoval několik dní nestartovat. Ale kapitán Matkovský je šampión… Ví, co je dlužen své pověsti a divákům. Když odjížděl z nádraží do hotelu, viděl velké pestrobarevné plakáty, které ohlašovaly, že "král vzduchu" kapitán František Malkovský bude zlatým hřebem velkého leteckého dne, který bude o Karlových Varech osmého června.

Dnes. — V přijímacím salónku na letišti je živo jako v úle. Kolem stolu, kde sedí Malkovský, sedí také piloti, důstojnicí a letištní personál. Samozřejmě, že zde nechybí ani Malkovského osobni přátelé… Kapitán má před sebou otevřené album s fotografiemi, dokumentujícími jeho kariéru. A vedle, po pravici, sedí plukovník Zemek z  generálního štábu. Dnes, po skončení leteckého dne, udělí kapitánu Malkovskému nejvyšší vyznamenání — řád Bílého lva třetího stupně.

Fotografie jdou z ruky do ruky; tady jsou záběry z bulharské fronty — důkazy přátelství s generálem Štefánikem a slavným českým letcem, nadporučíkem Holekou. Debata se toči kolem Holekova prvního letu Vídeň — Řím a zpět.

Ale "král vzduchu" dnes není ve své kůži… Jeho mechanik, štábní rotmistr Budín, ho bedlivě pozoruje, zná ho — ví přesně, co kdy řekne, kdy udělá ten či onen posunek. Vidí, jak je jeho kapitán unaven, jak se potí. Tak "krále vzduchu" ještě neviděl! Neustále, polohlasitě naléhá, aby dnes nestartoval, ale kapitán Malkovský jen vrtí hlavou a konejšivě opakuje.: "Ale, dědo, co tu pořád agitujete, jsem na leteckém dnu, nemohu zklamat tolik diváků a  příznivců. Vždyť to nic nebude, žádná soutěž — jen trochu letu vzhůru kolečky a bude po tom. Nemusím hlídat čas a prostor jako v Curychu, nebo v Paříži nebo v Římě. No tak, dědo!"

Zatím plukovník Zemek vyjímá z alba poslední fotografii, na které je kapitán Malkovský ve skupině akrobatů — Američana Wanemakera. Němců barona von Hagenburga a Fieselera, Kanadana Brotona, Francouzů Doreta a Vadouxe a  Angličana Stewarda.

Čas na velkých nástěnných hodinách ukazuje 17.00. Vchází dozorčí důstojník a  hlásí, Že k letu kapitána Malkovského je všechno připraveno. V tu chvíli zavládl v místnosti úplný klid. Teď se musí kapitán rozhodnout: poletí nebo ne? Už nejen mechanik, ale všichni vidí, jak je unaven. Vstal, obrátil se k mechanikovi: "Připravte věci!", zvedl se a  pomalu vyšel. Za ním vyšli na plochu, zalitou sluncem, všichni ostatní. Na vratech prvního hangáru signalizovalo několik rudých, žlutých a zelených plakátů jméno MALKOVSKÝ. Náhle se kapitánovi zatmělo před očima a udělalo se mu mdlo. Napadlo ho, že by se snad přece jen měl vrátit. Ale ne, odhání zlé myšlenky, je to přepracováním, jen tomu nepodlehnout! Přece už má za sebou stovky letů!

Plukovník Zemek se k němu naklonil: "Kapitáne, neměl by ses vrátit? Máš nejistou chůzí!" Už jsou ale na letištní ploše. Daleko široko davy lidi. Na obloze ani mráčku, jen hřejivé, teplé slunce. Několik metrů před nimi stojí Malkovského stroj — rudě natřená Avie B.21.96. Malkovskému se neodbytně stále vkrádá myšlenka: dnes naposled. Mechanicky vstupuje do kabiny, ani necítí stisky rukou svých přátel. Plukovník ho okamžik drží kolem ramen, ale on je už myslí s letadlem ve vzduchu. Pomalu si nasazuje kuklu. Mechanik Budín ještě vyskakuje na křídlo, ale kapitán zvednutím palce dává znamení, tak se neochotně sesunuje a přidává se ke skupince, která pomalu opouští místo startu. Motor zabírá na plné obrátky, letadlo pojíždí a pak se za ohromného jásotu desetitisíců zvedá…

Řídící důstojník u mikrofonu najednou zneklidní. Co to kapitán, proboha, dělá? Tak dlouhou přípravu k akrobacii nemívá! Vzápětí si ulehčené vydechne: rudá tečka se překlopila na nos a řítí se jako kámen k zemí. Major Martiňák ochotně vysvětluje okolostojícím; "Teď přijde jeho nejlepší číslo, stoupavý opakovaný výkrut, pak to bude normální, přejde do zvratu a přistane." Štábní rotmislr Budín to nevydrží: "Ať už to, proboha, skončí, není mu dobře, jestli to dobře dopadne, tak ho zavřu pod zámek a ať mne suspendují, jestli ho v příštích čtrnácti dnech pustím nahoru!"

Všichni bez dechu sledují impozantní křivky, které Malkovský "kreslí" po obloze. Rudá muška se pozvolna stabilizovala z výkrutů, překrutů, přemetů a  náhle přešla do spirálovitého klesání. Dav se zavlnil — letadlo se řítilo k  zemí. Teď, teď to vybere, přejde do zvratu a přistaane — ale — získává na rychlosti, z toho se těžko dostane… Mezi odborníky zavládlo zděšeni. Plukovník Zemek se chytá za hlavu, mechanik Budín si nervózně mne ruce a  najednou se neudrží: "Už, už to musí vybrat," a zavře oči.

Letadla však pokračuje ve střemhlavém letu - těm, co ho sledují, mrazí v šiji — a teď se v plné rychlosti zarylo do země… detonace dozněly, místo katastrofy označují plameny a dým, "Král vzduchu", československý a evropský šampión, kapitán Malkovský, dolétal.

Všichni stojí strnule, jen mechanik s výkřikem "to není možné" vyskakuje na stupátko sanitního vozu, který se rozjíždí s hasicími vozy k ohni. "To není možné" opakuje nevěřícně mechanik Budín, jeho hlas je plný zoufalství a pro slzy vůbec nevidí…

Pozn.: Tento text vyšel v rubrice Byl při tom, do níž byly zařazovány texty spíše povídkového charakteru. Zmínky o historických skutečnostech zřejmě nebyly ověřovány. (rha)

Rudolf Konečný

Letectví a kosmonautika 1969, č. 2

Zpět