Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Články o Františku Malkovském:

Dva nezapomenutelní

Našemu letectví nevysvitla ještě ta pravá hvězda. Dosud bojuje o kousek uznání a pochopení, dosud postrádá živelné lásky mas. Ono nepotřebuje — ba škodí mu sensacechtivý zájem, který touží jen po silných dojmech. Jemu by byla nutná rozumná a uvědomělá láska celého národa, který by pochopil, že má v letectví uložen svůj osud. Jestliže dosud poměrně tak jaře rostlo naše letectví, jestliže dosáhlo tak vysoké úrovně, pak to bylo zásluhou silných obětavých jedinců, zasvětivších mu všechno své konání, sebe samého. Bohužel i ěchto jedinců nebylo tak mnoho a právě po jejich hlavách škodolibý osud pásl, vybíraje si z jejich skrovných řad svou krutou daň.

Letošního jara odešli z letecké obce dvě takové velké osobnosti, které vyryly na leteckém poli hlubokou brázdu a zanechaly mocnou stopu své činnosti v jeho vývojovém růstu. Dva pracovníci, kteří — každý na svém místě — přičinili se nesmírně o zesílení národní letecké myšlenky, jeden velikými organisačními zámysly, jež dodnes nejsou dostatečně chápány, druhý virtuosním vyvrcholením umění praktického výkonného letce, které fascinovalo široké davy a  přibližovalo jejich pohled k podstatě a významu letectví: divisní generál Stanislav Čeček a štábní kapitán, polní pilot-letec František Malkovský.

Třebaže vškem i společenským postavením sobě vzdáleni, byli oba nicméně spojeni jedním společným rysem, který způsoboval, že i jejich lidský vztah, pokud k němu docházelo ve společném pracovním prostředí, vytvářel se nadmíru vřele a radostně. Generál Čeček byl znám srdečným poměrem ke každému, kdo usiloval o dobrou věc; a tou bylo mu především vybojování a udržení národní svobody, národního státu. Když stát byl obnoven a šlo o jeho zesílení — kam jinam mohly se obrátiti zraky člověka tak prozíravého, nežli k letectví, k  letcům? A jim, lidem nové éry, kteří převzali legionářský úkol obrany svobody pro budoucnost, otevřelo se především láskyplné, bohatýrské srdce velikého legionářského generála. Miloval svoje letce, ne jen tehdy, když byl skutečným chefem vojenského letectva, ale již předtím a hlavně po tom, kdy jim hleděl zorganisovat celonárodní lásku a podporu.

Každému se dostalo odlesku této lásky, kdo chtěl pro rozvoj letectví pracovati. Ale je přirozené, že především obracela se k těm, kdo zvlášť vynikajícím způsobem se přičinili o větší slávu našeho letectví. Škpt. Malkovský byl tím, kdo v sobě zhustil a ztělesnil představu hrdiny moderní doby, představu ideálního vojáka-letce, obránce svobodného státu, občana a  vojáka dneška. Nebylo jinak možné, než že slavný hrdina legií a voják revoluce, budovatel národní svobody, musel si zamiloval štíhlého a vznosného letce, representanta moderní zbraně. Společný rys, ktérý oba poutal, byla tedy nezištná, sebeobětavá láska k národnímu letectví, pro jehož zesílení dovedli oba pracovati do poslední buňky svého mozku, do posledního vzdechu svého života. Poutalo je nadto i vědomí krajanské příslušnosti — pocházeliť oba z  bezprostředního okolí Benešova. A osud, který mnohokrát zkřížil jejich životni dráhy, přiblížil i jen na pouhých deset dní datum jejieh odchodu s pozemské úrovně.

Nemohu nevzpomenouti recepce na hradě u pana presidenta 27. února letošního roku. Tehdy mezi několika významnými důstojníky-letci, kteří byli představeni hlavě státu, byl i škpt. Malkovský. Zatím co pan president s nimi rozmlouval, stál gen. Čeček poněkud opodál a hleděl na tuto arénu. Ale jak hleděl! Celý jeho obličej zářil, úsměv pohrával mu na rtech a v jeho očích četla se upřímná, veliká lásku k těm jeho letcům a naděje, ze i talo událost přispěje ještě více k vzácnému pochopení, které pro naše letectví T. G. Masaryk chová především díky těm informacím a myšlenkám, jež gen. Čeček během svého působení jako přednosta vojenské kanceláře pana presidenta měl možnost uplatňovati.

Tato scéna byla symbolickou pro poměr gen. Čečka k naší aviatice, jako symbolickým byl název "král vzduchu", který vytryskl z davu, podivujícího se výkonům škpt. Malkovského. Říká se, že člověk odchází tehdy, když vykonal svůj úkol. Jestliže se jakž takž smiřujeme s touto větou, stojíce před přebohatou úrodou života gen. Čečka — ačkoliv ani on nebyl u konce svých plánů, jak nemáme žehrati na nespravedlivost osudu, který pokosil skvělý zjev Malkovského na samém kraji rozpětí jeho genia? Proč v ten letecký Slavín odcházejí vždy jen ti, kdo nejvíce slibovali a nejsilněji toužili k slunci, k hvězdám? Je to ten starý trpký český osud, že tolik geniů odchází mládo, nedokončivše úkolů, k nimž se chystali.

Gen. Čeček a škpt. Malkovský zavazují svým životem a svou památkou ty, kteří zůstali, aby v jejich jménu a podle jejich příkladu snažili se o největší rozkvět našeho letectví!

A. R. Hartman

Letec, časopis MLL, ročník VI., číslo 9, 1930

Zpět