Motor s tlakovací tryskou.

Když jsme přemýšleli o vhodném tématu na nový rok, zjistil jsem, že sekce technika nám poněkud zaostává. Je to bohužel tak. Ono totiž nejde dokola psát pořád o motorech, servech a přijímačích. Tato témata jsou již poněkud „vytěžená“, technika se ustálila na nějaké úrovni a novinek se nedostává. Přesto se mi podařilo najít vhodné zařízení, jehož funkci lze dostatečně rozebrat. KOUŘENÍ. Smoke. Kouření. Tento pojem je v létání různých šou a volných sestav často skloňován. Ten kdo nekouří by kouřit chtěl, ten kdo kouří by chtěl kouřit více a kdo po takovém letu čistí model by zase nejraději toto zařízení nikdy nevlastnil. Ačkoliv píši tento článek, nikdy jsem kouření v modelu zabudované neměl. Důvodů bylo několik: Předně jsem zatím neviděl moc modelů opravdu dobře kouřit. Většinou se jednalo o slabou kouřovou stopu, která mnohdy splývala s oblačným pozadím, byla v krkolomnějších obratech přerušována a podobně. Zato jsem viděl modely po přistání značně zalepené, smrduté od nafty, dokonce model naftou vyplavený ještě na zemi. Prostě nádhera. Na druhou stranu je třeba na rovinu říci, že kouření značně zvýrazní let modelu a jinak fádní sestava získá tímto efektem na dojmu nejen u diváků. Na soutěži jsou navíc přídavné efekty součástí bodování a tak to prostě bez nich nejde. V dalších řádcích proto nejsou zkušenosti moje, ale to, co jsem všude možně odkoukal a odposlechl.

Způsobů, jak kouřit je několik. Donedávna nejpoužívanější je vstřikování nafty nebo speciální směsi s naftou pomocí elektrického čerpadla do výfuku. V modelu je druhá nádrž klasického typu jako benzinová. Obsahuje obvykle směs nafty a dalšího prostředku (Smoke oil). Pomocí elektrického čerpadla, které je spínáno servospínačem, je přes zpětný a redukční ventil směs vstřikována buď do výfukového kolena nebo přímo do první komory tlumiče. Zde dochází k nedokonalému spalování směsi a z toho vyplývající bílý dým valící se z tlumiče. Celé zařízení má několik úskalí, která je nutno překonat. Čerpadlo potřebuje samostatné zdroje, které je nutné udržovat. Při velkých přetíženích při letu modelu čerpadlo „nestíhá“ a tak dochází k výpadkům kouření do doby, než opět směs nasaje. Po zapnutí kouření je opět určitá prodleva, než čerpadlo nasaje.Velmi důležité je správné nastavení škrcení množství směsi do výfukového systému – nastavení škrtícího ventilu a průměru trysky do výfuku tak, aby kouř byl přiměřeně hustý při plném plynu a zároveň při volnoběhu nestříkala směs ven z výfuku nespálená. Jde také regulovat otáčky čerpadla, ale bohužel se mění s dopravovaným množstvím také tlak média, což způsobuje problémy. Tento způsob mě tedy neoslovil.

Při posledním závodě EAC v Německu jsme dali řeč s Thomasem Studerem. Ten používá jiný systém, který se nám velmi zalíbil a jak jsme posléze s Michalem zjistili, přechází na něj stále více kolegů. Princip je velmi jednoduchý a v jednoduchosti je krása. Nádrž na kouřicí směs (fakt nevím, jak to jinak česky napsat) je bez odvzdušnění a je tlakována z karteru motoru. Mezi karterem a nádrží je zpětná klapka, která zabraňuje pronikání směsi z nádrže do motoru. Směs putuje z nádrže přes klasické plstěné bimbátko a uzavírací armaturu rovnou do rozprašovací trysky v koleni výfuku. Uzavírací armatura je ovládána servem. Tento systém má několik výhod. Protože nádrž je neustále pod tlakem, nevysazuje kouření ani v těch nejdivočejších obratech. Reakce na zapnutí je okamžitá. V neposlední řadě se množství směsi do výfuku snadno nastavuje servem, což je možné provádět i při zkušebních letech. Obavy z trvale tlakované nádrže nejsou na místě. Tlak v karteru motoru je cca 1 až 1,5 baru, což PET lahve hravě vydrží. Velkou výhodou je také fakt, že při škrcení množství směsi do výfuku se nemění tlak – prostě kouření se lépe nastavuje.

Poslední důležitou věcí pro kouření je vhodné médium vyvíjející dým. Jak bylo výše napsáno, princip spočívá v nedokonalém spalování vhodné směsi při teplotách okolo 300o C. Tím vzniká vlastní efekt. V současné době převažují směsi na bázi nafty. Viděl jsem jak použití nafty samostatně, tak v kombinaci s přípravky profesionálně vyráběnými. Dříve doporučované kombinace s brzdovou kapalinou a podobně lze dnes již zavrhnout. Směsi založené na naftě mají (alespoň pro mne) zásadní nevýhodu: Po přistání modelu je tento značně zašpiněný, mastný a zapáchající a jeho umytí je docela náročné. O to víc jsem byl překvapen novou směsí od výrobce 3W, která je myslím to pravé ořechové. Směs není na bázi nafty, vyvozuje velmi silný kouř a voní po jahodách! Po přistání zůstává na modelu pouze slabá suchá vrstva nespálených zbytků, kterou lze snadno otřít. Navíc model nesmrdí a není ulepený. Až tato směs mě možná o použití kouření v modelu přesvědčila. Pravda, je sice poněkud dražší, ale výhody převažují nad cenou.

Závěrem ještě jedna malá poznámka. Musím říci, že kouření není moc zdravé pro motor. Motor svým pracovním cyklem nasává část smoke směsi do válce a ta ho více či méně poškozuje. Prostě do motoru patří jen benzín a hotovo. Na válci a pístu se vytvářejí zapečené povlaky a motor se může zadírat. Není náhodou, že mnoho závad motorů je způsobena právě kouřením. Velmi záleží na seřízení celého smoke okruhu a četnosti používání. Zlaté pravidlo - všeho s mírou.