?esko-slovenská výprava v Gnasu

Skoro bych se vsadil, že ne. Já to taky nevěděl, když jsem do tohoto místa byl nominován jako rozhodčí na jednu ze soutěží seriálu EAC. Teď to tedy již vím, je to malá obec nedaleko známého města Graz a mají tam malé, ale útulné a docela dobře vybavené modelářské letiště a obětavé pořadatele, kteří se ujali pořádání jedné ze soutěží poháru EAC velkých RC akrobatů. Soutěž se konala ve dnech 3.-4. srpna 2002 a zúčastnilo se jí celkem 30 pilotů v obou kategoriích (tzv.”nacionál” a “internacionál”).

V pátek 2.8. probíhal trénink, bohužel opět trapným způsobem rafinovaného předbíhání v pořadí a pokud možno vylétání celé nádrže, tedy 15 až 20 minutovými lety. Počasí ale bylo nádherné a dalo se létat až do pozdních večerních hodin a tak si každý alespoň jednou “skočil”. Švýcar Hugo Peyer měl při tréninku rušení, ale později se ukázalo, že to rušení nebylo a že to byla jakási neodhalená závada na jeho soupravě a tak nakonec Hugo ani do soutěže nenastoupil.

Sobota byla od rána opět samé sluníčko (což nás jako bodovače moc netěšilo) a v obou kategoriích se podařilo odlétat jednu povinnou a jednu tajnou sestavu a v jednodušší “národní” kategorii ještě druhou tajnou sestavu s tím, že druhá tajná v “mezinárodní” kategorii se odlétá v neděli ráno. Byl jsem tomu docela rád, protože jsem toho bodování měl za celý den až dost.

Nedělní ráno přineslo razantní změnu počasí s hrozícími bouřkovými mraky a asi v 10 hodin to přišlo.

Nelétaly modely, ale stany, slunečníky, kempové přístřešky a deštníky a lilo jako z konve. Kdo si myslel, že jen tak sprchne a nechal model na ploše jen přikrytý igelitem (např. Michal), musel pak vše v největším lijáku stěhovat do hangáru. Bouřka trvala asi hodinu, ale pak se opět vyčasilo a podařilo se odlétat volnou sestavu a asi ve 14 hod. již byly vyhlášeny výsledky.

Jak dopadli naši? Michal Mikulec skončil na 6. místě v “internacionálu” a v “nacionálu” se tentokrát nejlépe umístil na 4. místě Radek Černý ( na “bednu” mu již moc nechybělo!), na 6. místě byl Milan Břečka, na 8. Jindra Dořičák a na posledním 14. místě skončil Tomáš Snoza, kterému to tentokrát opravdu “nesedlo”. Jen pro úplnost je třeba uvést, že “internacionál” vyhrál při neúčasti Hugo Peyera zcela zaslouženě Klaus Dettmer, kterého určitě uvidíme i na soutěži EAC ve Valašském Meziříčí. Za zmínku také stojí krásné 2. místo Janka Hlebaška (Slovensko) ve volné sestavě, kterou měl (nejen podle mého názoru) vyhrát, ale ještě bohužel nemá jméno ( ach jo, je to jako krasobruslení!) a také neměl přídavné kouření a tím zbytečně ztratil body.

Nedělní cesta domů proběhla naprosto poklidně a plynule a naše obavy z problémů kolem Vídně se naštěstí nenaplnily. Když jsem pak v pondělí a úterý četl zprávy o začínajících záplavách v Rakousku a zácpách na dálnicích, tak jsem si docela oddechl, protože jsme doslova utekli čertovi z lopaty…