Nejlepším pilotem tohoto ro?níku EAC je Hugo Peyer ze Švýcarska

Ve dnech 20. – 21. července se konal čtvrtý závod Evropského poháru obřích akrobatů v německém Brettheimu. Českou republiku zde reprezentovali Tomáš Snoza, Jindřich Dořičák, Michal Mikulec a Radek Černý. Trenérem a zároveň mezinárodním bodovačem byl v jedné osobě Jiří Havel. V kategorii National se objevilo několik nových tváří z Německa a Švýcarska. Někteří minulí vítězové z této kategorie (Christian Rückert, Jens Leubecher), kteří by podle pravidel měli přestoupit do kategorie International, se však nezúčastnili. Evropská špička (Klaus Dettmer, Hugo a Noldi Peyerové a Beat Koenig) však byla kompletní. Škoda, že letos nelétá vynikající rakouský pilot Erwin Baumgartner, který po několika haváriích a nedostatku času na trénink, létá pouze show.

Naše výprava dorazila na místo v pátek v průběhu odpoledne. Trochu nás zarazilo, že teprve probíhalo sekání plochy a tak plánovaný trénink začal se zpožděním. Naši kolegové z ostatních zemí se projevili jako praví nevychovanci – většina měla v modelu 1,5 l nádrž a ve vzduchu tak vydrželi nejméně 20 minut. Při počtu 25 pilotů bylo téměř nemožné udělat kontrolní start. V sobotu byly odlétány dvě povinné a jedna tajná sestava. V průběžném hodnocení jsme si nevedli špatně a tak jsme čekali s napětím na nedělní tajnou sestavu, kde se sice nedalo moc získat, ale naopak hodně ztratit. Po odlétání všech kol totiž nastane škrtání horších výsledků a to při malých bodových rozdílech dokáže naprosto zamotat pořadí. Nakonec vše dopadlo dobře a průběžné pořadí jsme více méně udrželi. Jindra Dořičák získal čtvrté, Radek Černý šesté a Tomáš Snoza osmé místo v kategorii National. Michal byl v kategorii International také výborný a jeho páté místo určitě nedává mnohým pilotům spát. Obecně lze pozorovat, že nás bodovači začali brát a to je dobré. Přestali jsme být na závodech "exotickým ptactvem" a zapadli do týmu pilotů, kteří objedou tři nebo čtyři závody v roce – jsme prostě vidět. Co nás velmi těšilo byl fakt, že jsme bez problémů přelétali bratry Rohny z Rakouska. Špatně totiž vzpomínáme na jejich reakce při loňských závodech o Pohár Železných hor, kde se jim zdálo jejich umístění velmi podhodnocené a na svých internetových stránkách tuto soutěž zostudili a znevážili. V Brettheimu dokonce kvůli fatální chybě při letu povinné sestavy Erich Rohn téměř rozbil model, když při prudkém manévru prasklo na jeho SU-31 křídlo. Naštěstí se model podařilo dostat na zem bez havárie, ale závody pro něj skončily. Soutěž vyhrál Klaus Dettmer, ale dle názoru celé české výpravy létal Hugo Peyer ze Švýcarska o třídu lépe. To se tak někdy stává.

Technika:

Většina stálých účastníků měla loňské modely. Nový model měl pouze Thomas Pleichel a to Christen Eagle o rozpětí téměř 3m a poháněný čtyřválcem 3W. Thomas s tímto dvouplošníkem předváděl neuvěřitelné obraty včetně visení směrovkou téměř v trávě. Bohužel tento typ modelu není právě tím nejvhodnějším pro čistou akrobacii a tak se mu v soutěži moc nedařilo. Mám však pocit, že jemu to vůbec nevadí. Možná se budu opakovat, ale opět stoupl počet letadel v EAC poháněných Valašskými motory ZDZ. Ostatní technické záležitosti byly dostatečně popsány v jiných článcích a je zbytečné popisovat je znovu.

Ještě se musím zmínit o několika perličkách: V neděli byl dopoledne téměř na hodinu závod přerušen a v přilehlém stanu se začala sloužit mše. Prý je to takový jejich zvyk. Co bylo ale o poznání horší – letiště je orientováno tak, že se létalo proti slunci. Buď se zalétávalo do slunce při krajových figurách, nebo při středových. Bodovači ani piloti z toho žádnou radost neměli, občas vykřikoval pilot i nápověda současně, že nic nevidí. Na druhou stranu zázemí tamního klubu bylo velmi dobré, takže se klady i zápory trochu srovnaly.