|
Tyto závody jsou ojedinělé hned z několika důvodů. Pořádající klub se obřími akrobatickými modely vůbec nezabývá. Počet pořadatelů, dokonalá organizace a zázemí se vymyká běžným představám. A to nejlepší nakonec: Pro vítěze jsou připraveny krásné poháry a pro všechny tombola, která letos obsahovala takové lahůdky, jako hlavní cenu motor ZDZ 160, MVVS 26 benzín, stavebnici DIABLO 2000, digitální serva HITEC, FUTABA a mnoho dalších. Účast byla mezinárodní, kromě Česka byli po jednom i zástupci ze Slovenska a Německa.
Všichni soutěžící přijeli už v pátek a celé odpoledne a večer věnovali tréninku, seznamování se s letištěm, stánky s občerstvením a místním barem. V sobotu ráno pak hlavní bodovač ing. Jiří Havel rozdal tajné sestavy a závody mohly začít. Odlétala se dvě kola povinné sestavy, kolo tajné a volná exhibice. S několika malými přestávkami vyplněnými předváděcími lety a obědem se létání protáhlo téměř do osmi hodin večer. Pro spláchnutí celodenního vedra byl v místním baru “Klesák” uspořádán banket s občerstvením, který pro některé končil až ve tři ráno (nemám pravdu, Milane?). Rovněž někteří zahraniční účastníci se důvěrně seznámili s Becherovkou a Fernetem. A tak se stalo, že ráno chodily po letišti pouze stíny a shýbnout se nad modelem bylo téměř hazard. Ale i to k závodům někdy patří. Zbývalo odlétat tajnou a volnou sestavu, což se zdárně podařilo. Výsledky jsou uvedeny na závěr.
S potěšením lze konstatovat, že úroveň létání oproti loňskému roku opět výrazně stoupla a nikoho již nepřekvapí mnohdy neobvyklé obraty v tajných sestavách.
TECHNIKA
Až na čtyři modely o rozpětí 2,4 až 2,6m byly všechny ostatní třímetrovky a větší. Ivo Kryl předvedl nového celokompozitového VELOXE o rozpětí 3,5 m (přezdívaný Velorex), Ján Hlebaško létal s novou Extrou 300, kterou vyrábí firma Fly-Fan ze Slovenska (http://www.fly-fan.sk), Franta Kalouner přešel také na tři metry se svou Extrou 330S od 3W. Tomáš Snoza překvapil modelem EDGE 540 o rozpětí 2,6m. Modely potřebují kvalitní komponenty a proto jsou osazeny téměř tím nejlepším, co se dá na trhu sehnat. Digitální i analogová serva nejvyšších tříd, RC soupravy FC-28, MC-24, PCM10X a obdobné. Ve všech modelech byly RC instalace provedeny čistě a úhledně, “vrabčí hnízda” si nikdo nedovolí do trupů lepit.
Až na dva modely s motory 3W byl zbytek poháněn motory ZDZ. Jindra Dořičák a Ivo Krill používají ZDZ 210, Michal Pavlů ZDZ 160 čtyřválec, ostatní ZDZ 160. Na menším modelech ZDZ 120 a ZDZ 80. V oblasti tlumičů hluku jasně převálcoval ostatní výrobce Milan Břečka s výfuky JMB, které vzbudily zaslouženou pozornost i pilota z Německa. Je zajímavé, že tentýž modelář kritizoval nadměrnou hlučnost našich modelů na soutěžích v německém modelářském tisku, ale časy se mění (že by závist?). Pro úsporu hmotnosti se začal montovat jeden výfuk i na boxery – oproti všem předpokladům je společný tlumič výborný a toto řešení dosáhne jistě brzy velkého rozmachu. Protože piloti nejsou suchaři, mohli si modeláři, kteří závody navštívili podrobně prohlédnout různé technické detaily zblízka v depu a popovídat si o všemožných problémech při provozu velkých modelů.
ZAJÍMAVOSTI
Když přijel Michal Pavlů, všichni zírali na automobil, ze kterého koukal jakýsi ocas. Až časem zjistili, že i ve “sporťáku” se dá vozit obří dvouplošník. Když potom Michal protáhl svého ULTIMATE při exhibici téměř křovím, nadšení diváků nebralo konce. Michal tvrdil, že to bylo schválně, ale kdo ví…
Ivo Krill a Jindra Dořičák předvedli ve volné sestavě skupinovou slétanost. Díky jejich přechozím zastávkám v přilehlém stánku byli okamžitě přejmenováni na DUO FERNETOS.
Radek Černý při Free-stylu po té, co model začal viset několik metrů nad zemí zahodil čepici, odložil vysílač do trávy a vztekle odešel z plochy. Většina přítomných ztuhla! Málokdo ale věděl, že model je celou dobu ovládám Michalem Mikulcem zpoza stanu, kde nebyl vidět. Podařilo se vyvést z míry nejen diváky, ale i pořadatele včetně několika soutěžících.
Všichni odlétali bez vážných problémů, snad jen Tomáši Kotrbatému trochu zlobil jeho motor 3W150 a nouzově přistál mimo dráhu a Ivo Krill lehce poškodil podvozek na Veloxu. Ale k létání to patří a žádné velké “rány” se naštěstí nekonaly.
Při losování tomboly bylo zajímavé sledovat, jaké rozpaky vyvolávají ceny. Není jednoduché sáhnout po ZDZ160, když na vás kouká tolik dychtivých očí. Na druhou stranu může hlavní cenu vyhrát kdokoliv - i ten poslední.Je to férová hra – vždyť pro vítěze jsou určeny krásné poháry!
Na závěr bych chtěl za všechny zúčastněné piloty poděkovat Miloši Minaříkovi a jeho týmu pořadatelů, který se nebojí a uspořádají soutěž, kterou by nám mohly závidět i renomované kluby na západ od nás. Stejně tak patří dík bodovačům v čele s ing. Jiřím Havlem za nestranné a poctivé ohodnocení naší snahy.
Takže v roce 2003 opět v Heřmanově Městci na III. Poháru Železných hor!
Autor: Radek ?erný |
