|
Takže Pocking:
Přeskočím pátek, který je příjezdovým dnem a je obvykle docela nezajímavý. Pouze konstatuji, že naši kolegové směrem na západ stále nepochopili, že tréning před závodem je pro všechny, a na ty se nedostane, pokud bude každý let dlouhý více jak jedna sestava, tj. cca 7 min. (rekord jsem jen tak ze zábavy naměřil 18 minut!).
Sobota již byla zajímavější. Třeba tím, že do závodu nastoupil po několika letech nový pilot z České republiky. Pavel Švec pilotoval model Katana S vypůjčený od Ivoše Krilla. Dle mého názoru byl jeho počin velmi odvážný. Byl to jeho první soutěžní start po několika letech a čtvrtý s tímto modelem! Navíc Pavel létá s palcovým rádiem a tomu se Ivošova MC24 moc nepodobá. Na startovní listině se po delší době objevilo také jméno Zdeňka Štaigla, celkově naše výprava tvořila téměř třetinu všech pilotů z 26, což po loňském hubeném roce oceňuji. A tak se létalo a létalo. Obloha zpočátku zachmuřená, vítr kolmo na dráhu do zad (tak 5-7 m/sec). Nemá cenu popisovat vše do detailu, všichni se snažili, možná byla trochu vidět nevylétanost – přece jen počasí nebylo delší dobu moc příznivé. Večer jsme se sešli v hotelové restauraci, společně povečeřeli a posléze se hrstka našich přesunula do nedaleké pizzérie, kde Dan Hrachovec předváděl v noci na osvětlené křižovatce s halovým akrobatem šou pro občasné řidiče.
Na neděli zbývalo dolétat pro každou kategorii tajnou sestavu a na závěr také volnou. Počasí bylo podstatně lepší, i když je to otázka. Létá se totiž přímo do slunce a to celý den, takže nakonec ta zatažená sobota nebyla úplně od věci. Celou dobu mě stále vrtalo hlavou, že to letiště bylo oproti předchozím rokům trochu jiné. Už to mám: Všudy přítomná kukuřice neměla své obvyklé dva metry, ale jen půl. To byla ta zásadní změna.
Výsledky závodů byly pro nás velmi příznivé: National na stupních vítězů – druhý Tomáš Snoza, první moje maličkost, místo třetí – Ernst Paletar. International první místo Dan Hrachovec, druhý Ján Hlebaško, třetí Elmer Gossel. Pro začátek sezóny slušný úspěch. Omlouvám se všem ostatním pilotům, vždycky výsledkovou listinu někde pozapomenu a tak se nedá nic dělat. Snad jen se podívat na internetové stránky Německého modelářského svazu (DMFV), kde jsou jak výsledky z jednotlivých závodů, tak za celý Pohár.
Siegendorf:
Loňský rok byl na těchto závodech docela očistec, letošní bylo to samé s přehazovačkou. Pátek pršelo jako z konve, později sice přestalo, zato vítr to vzal zostra. Trénovali jen ti nejzarputilejší. V sobotu nás přivítalo slovy mého kolegy „pampéro“ takové, že se ani pořadatel nesnažil tlačit piloty na start, jen tak pobíhal po ranveji, chvílemi si rval vlasy a chvílemi měřil rychlost větru, která ne a ne klesnout alespoň na 15 m/sec. Začali jsme létat až kolem čtvrté hodiny odpoledne, prakticky na hranici regulérnosti a s partou místních bodovačů, kteří mám-li to říci kulantně, akrobacii asi často nebodovali. Občas jsme jim koukali pod ruce a nestačili se divit. Ale to je jiná kapitola. Večer jsme byli docela zmoženi, takže pravidelná debata v místní restauraci byla zcela zrušena. Nedělní ráno nás přivítalo opět větrem, ale to nás nemohlo nijak dostat. Pro nepřízeň počasí bylo o víkendu dohromady odlétáno pouze po jednom kole povinné a tajné sestavy, k tomu v neděli odpoledne jedna volná. Pravidla EAC říkají, že aby mohl být závod počítán do celkového hodnocení ročníku, musí být v každé kategorii minimálně jedna povinná a tajná sestava.
Vyhlášení proběhlo v pozdních odpoledních hodinách. Tentokrát v kategorii National vyhrál Jan Halašta před René Weishauplem a Tomášem Snozou. Dan Hrachovec se umístil v Intenational na druhém místě, když jej přelétal Gernot Bruckmann.
Takže alespoň takhle ve zkratce, více jsem se již nepřinutil.
Autor: Radek ?erný |
