|
Hlavním mýtem o těchto zařízení a bohužel mylným je zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti.
Kdo měl někdy co do činění s automatizací v průmyslu, určitě pojmy spolehlivost a bezpečnost zná. Raději ještě jednou:
Pokud má být nějaké technologické zařízení spolehlivé, musí být schopné provozu i při poruše části řídícího systému – potom je např. na obsluze, zda technologii odstaví, nebo pokračuje v provozu dále s nějakým omezením. Bezpečné zařízení znamená v případě poruchy odstavit řízeně technologii tak, aby nedošlo ke škodám nejčastěji na zdraví a majetku. Obsluha nemá obvykle na proces odstavení vliv. Oba způsoby je také možné kombinovat. Tento odstavec se dá aplikovat i do provozu modelů letadel (a nejen jich), zde dochází k spojení obou pojmů. Při poruše RC letové části modelu by měl mít možnost pilot model buď bezpečně přistát, nebo alespoň řízeně odvést model mimo diváky a majetek, aby škoda byla minimalizována. Protože v drtivé většině případů se pilot snaží přistát a model nepoškodit, pro jednoduchost budu dále pracovat s termínem spolehlivost.
Zvýšit spolehlivost lze tak, že systémy řadíme zásadně paralelně (vedle sebe). Sériovým řazením naopak spolehlivost snižujeme, protože výsledný efekt je dán nejslabším článkem v řetězci. Porovnejte dva konektory zapojené paralelně a sériově. Pokud použiji dva identické konektory paralelně, zvýším spolehlivost o 100%, při sériovém řazení ji naopak snížím na polovinu.
Kdo pozorně dočetl až sem, měl by sám dovodit, že správným způsobem je paralelní řazení komponentů RC soupravy. Bohužel v případě vysílače to zatím není možné, ačkoliv experimentálně se například zkouší vysílač s dvěma koncovými stupni. Musíme se spokojit s tím, že kvalitní vysílač pravidelně udržovaný je relativně bezproblémová záležitost a je ušetřen mnohým vlivům, zejména vibracím, které působí na zbytek soupravy. Proto se soustředím na letovou část. Ta obsahuje zdroj, vypínač, přijímač a serva. Proto je nejjednodušší způsob jejich zdvojení. Tím dosáhnu zvýšení spolehlivosti o 100%. Jednodušeji a lépe to opravdu nejde. Každý zdroj napájí samostatný přijímač přes samostatné vypínače, serva kormidel jsou na modelu zapojena do kříže, navíc mohou být na každém kormidle dvě. Jeden přijímač je zapojen na levé křidélko a pravou výškovku a naopak. Na směrovce jsou dvě serva, každé zapojené do jiného přijímače, servo motoru není zálohováno, ale zapalování může mít svůj vypínač ovládaný z jiného přijímače, než servo plynu. Je praxí mnohokrát vyzkoušeno, že pomocí poloviny kormidel lze model bezpečně řídit i přistát, co jiného si může modelář přát!
Bohužel krabička zapojená mezi přijímač, zdroje a serva toto nezajistí. V nejlepším případě jsou řazeny paralelně pouze zdroje a to mě připadá dost málo.
Co získám v případě Power Boxu, nebo podobné rozvodné desky? Především konektory řazené do série mezi přijímačem, boxem a servy. Mám možnost připojení dvou zdrojů, obvykle přes Schottky diody, v lepším případě přes jakousi rozhodovací logiku, ale opět pouze do jednoho přijímače. Dále nám box poskytuje „zesilovač servoimpulsů“. Přitom přijímač obsahuje běžný dekodér, který má obvykle logický zisk 10, takže připojit na jeho výstup několik serv není přece problém. Každý slušný přijímač také obsahuje vlastní stabilizátor napětí, obvykle 3,3 nebo 3,5V, takže předstabilizace na 5V se poněkud míjí účinkem. Jako další výhoda se udává, že napájení pro serva je odbočeno a přes přijímač tak neteče velký proud. To má jistě své opodstatnění, ale dotazem přímo v servisu u výrobce (v Německu) jsme s kolegou byli ujištěni, že napájecí sběrnice u konektorů běžně zvládá proud 15A( konkrétně Robbe). Při použití dvou přijímačů se snižuje u každého počet připojených serv na polovinu. Nesmím zapomenout na oddělení přijímače od serv, aby v případě poruchy serva za letu nebyl poškozen přijímač. Schválně najděte v okolí modeláře, kterému se tento případ přihodil. Také takového neznáte?
Aby nevznikl mylný dojem, že rozvodné desky jakéhokoliv renomovaného výrobce nejsou spolehlivé („garážoví“ výrobci prominou). Tak to není myšleno! Pouze vyvolávají v uživatelích falešný pocit jistoty a bezpečí.
Když to shrnu, všechny opěvované vlastnosti takových zařízení jsou pro modeláře jaksi navíc, neřeší však základní věc: Spolehlivost. Je použit pouze jeden přijímač a konektory (vlastně celá sestava) jsou řazeny sériově.Přitom právě přijímač je tou nejchoulostivější částí, která obsahuje jeden nebo více krystalů, rezonátorů apod., které jsou náchylné na porušení. Cenově vychází koupě kvalitního PCM přijímače s dvojím směšováním téměř stejně jako nějaké zázračné krabičky od renomované firmy. Možná jsem některé vlastnosti Power boxů vynechal, ale jde o podstatu. K předchozí úvaze ještě malý dovětek. Poměrně často se zúčastňuji různých debat o tom nebo kterém typu přijímače, vysílače a podobně. Kdo již s obřím modelem létá, má ve věcech jasno, proto hlavně pro budoucí „obří letce“: Uvědomte si, že u modelu v ceně mnoha desítek tisíc nemá smysl šetřit na přijímači !! Použijte opravdu jen ty nejlepší, jaké na trhu jsou!!
Na letošních závodech EAC v německém Pockingu došlo v leteckém názvosloví ke dvěma mimořádným událostem. V prvním případě došlo k vysazení letové části RC soupravy v modelu. Tří metrový model byl osazen jedním přijímačem a jakousi další rozvodnou elektronikou a dvěma zdroji. Neovladatelný model létal nad letištěm asi 10 minut, než se zřítil do pole. Celou dobu jsme stáli jako přikovaní. Dokonce jeden kolega měl stejný vysílač i kanál, tak se pokoušel, zda bude letadlo nějak reagovat - bohužel. Ve druhém případě měl problém model JAK-55. V tlačeném kopaném výkrutu vodorovně nad zemí náhle prudce zaškubal. Pilot okamžitě přerušil sestavu a i přes ztíženou pilotáž opatrně přistál. V jeho modelu odešel jeden zdroj, čímž polovina řízení zkolabovala. Model byl ovšem osazen dvěma přijímači dle schématu výše popsaném. Obdobná událost se stala na konci září Milanu Břečkovi, známému propagátoru obřích akrobatů na Moravě. Během letu přestalo reagovat servo plynu, ostatní funkce se zdály normální. Jaké bylo překvapení, když po přistání modelu polovina kormidel nefungovala. Verdikt? Jeden ze dvou přijímačů vadný!
Je docela zajímavé, že rozvodné desky se inzerují především pro modely letadel, přitom např. v modelech vrtulníků bývají použita serva na stejné úrovni a síly v ovládání rotoru jsou jistě nemalé. Přesto jsem na nějaké rozšíření těchto rádoby bezpečnostních zařízení nenarazil. Vývoj rozvodných desek sleduji od jejich počátků a každým rokem se se objeví něco nového. Docela by mne zajímaly jejich zkoušky, kolika testy odolnosti např. na vibračních stolicích prošly. O tom výrobci taktně mlčí. V průběhu psaní tohoto článku jsem narazil v Německém časopisu MFI na „velký“ test rozvodných desek. Na šesti (!) stránkách byly do podrobností popsány vlastnosti nejpoužívanějších zařízení. Bohužel to bylo víceméně na základě technických informací výrobce a osobního dojmu redaktora. Pro test chybělo to základní – funkční zkoušky, odolnost na vnější vlivy, důkazy, že tohle zařízení opravdu zvýší spolehlivost a bezpečnost ovládání modelu.
Instalace RC soupravy ve velkém modelu by vydala snad na knihu. Od použitých zdrojů, přes vypínače a konektory, kabeláž až po stesky nad tím, že už by konečně mohl někdo z renomovaných výrobců vyvinout přijímač specielně pro tuto kategorii. Ale o tom někdy příště.
Závěrem zbývá napsat, že tento článek nemá sloužit k vyvolání plamenných hádek zastánců a odpůrců těchto zařízení – přitom se kupodivu ponejvíce hádají vlastníci modelů menších až malých, modeláři tvořící pusou, případně kolegové, kteří svůj velký model „vyvenčí“ jednou za měsíc. Jeho cílem je donutit modeláře k zamyšlení, vzít papír a napsat si proti sobě klady a zápory jednotlivých způsobů řešení. Nakonec – co si budeme namlouvat, většina rozbitých modelů padá stejně na vrub nešikovných rukou, proč statistiku zatěžovat dalšími čísly technických závad.
Autor: Radek ?erný |
