|
Myslím, že mnoho modelářů by zde ani nestartovalo, protože nouzové přistání by zde téměř vždy znamenalo popravu modelu. Celé odpoledne probíhalo víceméně ve znamení tréninkových letů. Musím vzpomenout pouze jednu „maličkost“, která se pochopitelně stala mě a i když měla šťastný závěr, musím se o ní zmínit. Po přistání jsem si všiml, že kolega nastartoval motor, aniž já vypnul rádio. Protože létáme na stejném kanálu, docela jsem se vyděsil a považoval to za dost nebezpečné. Ale on to rádio měl zapnuté již několik minut, když já byl ve vzduchu! Já to vůbec nepozoroval a jemu škubala kormidla a on nevěděl proč – možná proto, že jsem jeho vysílač prostě „překřičel“. Tahle příhoda je pro mne zcela nepochopitelná, nikdy nikdo si v tréninku nedovolil zapnout vysílač, když jiný model měl nastartovaný motor. Byla to pochopitelně i chyba pořadatele, že toto neměl nijak ošetřené. Na příštích závodech budu asi muset zmíněnému pilotovi rozšlapat vysílač – on má prostě s kázní tak trochu problémy neustále.
V sobotu začalo 23 pilotů soutěžit na ostro. Poslední dobou se všichni moc zlepšili, málokdo udělá hrubou chybu jak v povinné, tak tajné sestavě a tak se opravdu bojuje o každý obrat, o každý bod. Jen Tomáš Kotrbatý jako obvykle bojoval pouze se svým motorem 3W a nakonec ani pro jeho závadu do soutěže nenastoupil – škoda. Obavy z kukuřice se nenaplnily, každý se na ranvej vešel. Na závěr sobotního dne jsme se všichni sešli v hotelové restauraci a pečlivě doplnili žaludky večeří a dohonili pitný režim.
Ani v neděli boje o přední místa neustávala. Jak bylo již psáno, opravdu všichni piloti létají dobře a tak třeba prvních osm míst má v kole přes 900 bodů z možných 1000. Jakákoliv chyba v sestavě tak potom stojí i několik míst v konečném pořadí. Po obědě proběhlo poslední kolo volných sestav, kde zaujal např. Honza Halašta, který na svůj model připevnil čtyřbarevné stuhy dlouhé 20m. Když jsme u volných sestav – upouští se od dlouhého visení a „placatění“se na malém prostoru. Dává se důraz na čistotu provedení obratů a soulad s hudbou. Visení už nikoho nešokuje, ale čtyřbodový výkrut přesně zalétnutý na takty hudby a navíc v rovině je lahůdka. Zajímavá je také otázka přídavných efektů. V podstatě je jedno, zda model kouří, vleče stuhy, nebo dokonce střílí rachejtle. Vždy je to přídavný efekt a měl by tak být hodnocen. Jak je to ve skutečnosti je otázka, kterou budou asi muset zodpovědět bodovači. Ale když bych si měl vybrat, zda mít „zablité“ éro od zbytků nafty a hodinu to potom čistit anebo jen smotat stuhy? Uvidíme.
V průběhu těchto závodů došlo ke dvěma zásadním událostem. Ernst Paletar, mimochodem pořadatel soutěže, při letu přestal ovládat model. Z nějakého důvodu model sám vybral pokus o souvrat a začal postupně létat v plochých kruzích nad letištěm. Shodou okolností měl stejný kanál i vysílač Ján Hlebaško, přesto ani po zapnutí jiného vysílače model nereagoval. Dál si dělal své kruhy a všichni stáli jako přikovaní a netušili, kam se model zapíchne. Model takto létal sám možná 7 až 10 minut! Postupně odlétal z prostoru nad letištěm, až se zřítil asi 800 metrů daleko. Každopádně bylo letadlo osazené jedním přijímačem a tzv. rozvodnou deskou. Druhým případem byl model Hanse Wallnera, kterému za letu přestala reagovat kormidla poloviny modelu. Okamžitě ukončil sestavu a v klidu přistál. Jako závada byl identifikován jeden vadný článek v přijímačových akumulátorech. Tento model byl vybaven dvěma přijímači a dvěma zdroji.
Neustále probíhají diskuse na téma rozvodných desek v modelu letadla ano či ne, dva přijímače, záložní zdroje, atd. Na výše popsaných případech je možné si udělat podle mého názoru docela jednoznačný úsudek.
Vše podstatné bylo tedy napsáno a zbývá jen výsledková listina. Tu jsme však nedostali. Vítězové ale obdrželi poháry a všichni potom drobné upomínky. Protože mám v paměti pouze pořadí nás z Česka, tak tady je: Dan Hrachovec byl 3., Milan Břečka 4., Radek Černý 5., Honza Halašta 8. To byl National. V kategorii International byl Ján Hlebaško na pátém a Jindra Dořičák na sedmém místě.
Takže vzhůru na další závody EAC. Příště to bude Rakousko, poté Česká republika – Valašské Meziříčí a na závěr sezóny ještě jednou Německo.
Autor: Radek ?erný |
