Poprvé jsem byl na závodu Evropského poháru ve Feistritzu před třemi roky a tehdy se opravdu nedařilo. Byl to můj první závod EAC mimo naši vlast, pochopitelně jsem vylosoval startovní číslo 1, pochopitelně zlomil několik vrtulí a ve finále utrhl i podvozek modelu ve vtipně ukryté brázdě na hraně letiště. I přes tyto vzpomínky jsem se letos docela těšil. Předcházelo tomu trochu nejasností se závodem Českého poháru v Podhořanech, kdy vlastně nikdo nevěděl, zda a kam se vůbec pojede. Nakonec vyrazilo do Alp trio Tomáš Kotrbatý, Danek Hrachovec a moje maličkost. Celý pátek propršel a místo tréninku jsme tak odpočívali – nakonec to docela bodlo, přece jen jedna cesta byla téměř 600km.

Ovšem v sobotu ráno byla nádherně modrá obloha a bylo jasné, že se budeme potit. Dostal jsem přidělené číslo 1 (co jsem komu udělal) a mohlo se začít. V sobotu se odlétala dvě kola povinných sestav a jedno kolo tajné, International také kolo volné sestavy. Naše výprava byla v průběhu prvního dne průběžně do osmého místa (všichni létali National) a body byly postavené tak, že až do konce závodů nebylo nic jasné. Rozhodnout se mělo ve druhé tajné a také škrtáním jedné nejhorší sestavy. V sobotu večer nás pořadatel pozval do místní restaurace na společnou večeři.

I neděle nás přivítala slunečně. Do oběda bylo vše odlétáno a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Po obědě čekaly závodníky ještě volné sestavy – International ji mají povinnou a jinak, kdo chce. Bohužel pro našeho kolegu Reinharda Frühaufa byla volná sestava osudná. Jeho model Pits S2 s hvězdicovým motorem MOKI se zřítil v ploché zádové vývrtce a znamenalo to totálně zničený model. Bohužel bylo evidentní, že jinak nádherný motor s ještě přepychovějším zvukem (byl to 4 – takt) nemá dostatek výkonu, aby model vyvezl z krizové situace. Škoda. Zbytek dne tak byl poznamenám touto havárií. Tak jako tak následovalo slavnostní vyhlášení výsledků, děkovačka všem a všemu a ukončení závodů. Nic už nebránilo vyrazit k domovu…

Několik poznámek: Tak, jak jsme byli loňskou sezónu roztrpčeni organizací s velkým počtem pilotů, letos jsou zatím pořadatelé zaskočeni malým počtem přihlášených závodníků. Na druhou stranu je vše odlétáno tak, jak má být a nemusí se létat pouze dvě kola a finále. Také se proslýchá, že někteří zahraniční piloti začali ztrácet motivaci, případně úplně s létáním přestali. Poslední věc trápila osobně mne - ale bojím se, aby se nestala pravidlem. Z nějakého důvodu pořadatel neudělal do té doby samozřejmou věc - Po každém kole se posouvá pořadí startujících o zhruba 1/3 pole. Pro mne to znamenalo v každém kole letět jako první, což někdy může být dobré, ale také nemusí. Každopádně to není obvyklé a příště bude zřejmě v takovém případě nutno podat protest.