|
Začnu vhodným objemem nádrže. Pro benzinové modelářské motory se osvědčily následující parametry:
Zdvihový objem motoru Objem nádrže
40 ccm 0,3 – 0,4 l
60 ccm 0,5 l
80 – 100 ccm 0,6 – 0,75 l
120 – 160 ccm 1 l
Uvedené objemy jsou typické pro trvání letu modelu v délce zhruba 10 až 12 minut, s rozumnou rezervou na přistání. „Žíznivost“ motoru je však velmi závislá na jeho seřízení a využívání maximálního výkonu. Proto je dobré spotřebu posoudit podle zůstatku paliva při kratším letu. Výše doporučované objemy jsou vyzkoušené a neměly by činit potíže. Pokud bude zásoba paliva málo dostatečná, je třeba se zamyslet nad celkovým seřízením motoru.
Nádrž může být různých tvarů i z různých materiálů. Pominu nádrže prodávané v modelářských prodejnách, protože jejich objem je obvykle pro větší benzinové motory nedostatečný (nehledě na cenu). Ve zdravotnických prodejnách nebo lepších drogeriích a samozřejmě v prodejnách chemikálií můžeme zakoupit různé polyethylenové láhve, obvykle s objemem 0,5 nebo 1 l, méně často (téměř vůbec) 0,75 l. Takové láhve mají široký uzávěr, kvalitně těsní a v podstatě jim nelze nic vytknout. Ovšem hitem posledních několika let jsou tzv. PET láhve od různých limonád, čajů a podobně. Snad jen škoda, že právě objem 0,75 l není zrovna nejčastější. Občas lze při různých reklamních akcích narazit na láhve s objemem 0,6 l. Vybereme si obal (to je odborný výraz, normální lidé říkají flaška) pokud možno se silnější stěnou a také s dobrým uzávěrem. Určitě neuděláme chybu s láhvemi od „Coca-coly“ nebo podobných nápojů, naopak musíme dávat pozor u obalů od různých čajů a sirupů, kde bývá poměrně krátký závit a uzávěry mohou být měkké, případně v benzínu bobtnají.
Často také slýchám, že nejvhodnější hadička na benzin je z materiálu zvaného Tygon (žlutá barva). Není to tak úplně pravda. Lépe by bylo říci, že vhodná hadička je taková, která v benzinu nebobtná. Speciálně na téma tygonové hadičky jsem sbíral rozumy u chemiků, kteří mi potvrdili, že benzin i tento materiál časem narušuje, což dokazují i praktické zkušenosti. Nicméně se používají a mám je v modelech také. Velmi vhodné jsou hadičky používané pro přepad nafty u vznětových motorů. Snadno se dají koupit u prodejců náhradních dílu na automobily. Jsou pryžové, dvojité, s vnitřním opředením a přiměřeně ohebné. Jejich cena je srovnatelná s „Tygonem“.
Další nezbytnou součástí nádrže je tzv. bimbátko. Jednoznačně doporučuji plstěné. Na trhu je několik druhů, velikost volíme přiměřenou k nádrži. Plsť na bimbátku tvoří filtr drobných nečistot a zabraňuje nasátí vzduchových bublinek, protože palivo vlivem vibrací v nádrži pění.
Důležité je zajištění hadičky na všech spojích. Rozhodně nejsem přítelem stahování různými dráty. Je to ošklivé a hlavně může dojít k „proštípnutí“ hadičky, které nemusí být na první pohled patrné, ale časem se stane příčinou závady. Já používám pro zajištění stahovací plastové pásky – jednoduché, rychlé a spolehlivé řešení, navíc opakovaně bez následků demontovatelné, páska se prostě přeštípne kleštěmi.
Nádrž pro benzinový motor má tři vývody. Jeden pro karburátor, druhý pro plnění a třetí pro odvzdušnění. Tlakování nádrže není použito, protože karburátor benzinového motoru typu Walbro je vybaven čerpadlem paliva!
Výstup pro karburátor je vyveden uzávěrem, zbylé dva jsou umístěny shora nádrže. Plnicí nipl lze prodloužit kouskem hadičky na dno nádrže, pak je možné nádrž vyprázdnit přetlakem do odvzdušnění.
Upevnění nádrže v modelu bývá různé. Většinou je to dáno stavební dispozicí modelu. PET láhev jde docela dobře uchytit za hrdlo stahovací páskou. Takové upevnění je doplněno na druhém konci láhve kolečkem z překližky, se šroubem nebo „zakusovací“ maticí, přilepeným vně na dno láhve. Tím je i druhý konec fixován na konstrukci uvnitř trupu. Dno nádrže stačí zdrsnit smirkem a přilepit stavebním tmelem. Naopak polyethylenové nádrže takto lepit nelze, je třeba počítat s objímkami nebo poutací gumou. Každopádně je nutné zajistit nádrž proti pootočení. Některé prameny uvádějí, že nádrž by měla být uložena pružně. Není to nutné, jen se komplikuje zástavba a palivo bude pěnit úplně stejně. Plnění a odvzdušnění musí být pochopitelně nahoře.
Když už jsem zmínil odvzdušnění. Např. taková „blbůstka“, jako je vyvedení hadičky. Pokud ji vyvedeme až k ocasu modelu, k ostruhovému kolečku, není model znečišťován palivem, které občas za letu uniká odvzdušněním ven a vrtule ho rozstříká po trupu a křídlech. U plnicí hadičky se zase osvědčilo vyvedení do kapoty motoru, místo obvyklého místa u podvozku. Výhodou je to, že plnicí koncovka je výš než hladina paliva v nádrži a nedochází tak ke zbytečnému potřísnění rukou benzinem při plnění. Plnicí koncovku je třeba nějak zazátkovat. Používám léta řešení, kde plnicí koncovku zastává kousek mosazné trubičky o průměru 4 mm (je připevněna držákem v oblasti kapoty, např. přímo na motoru) a zátku tvoří kousek hadičky ucpané šroubem. Plnicí koncovky koupené v obchodu nejsou vhodné. Časem přestanou těsnit, protože součástí konstrukce je gumový „O“ kroužek, který ovšem v benzinu bobtná. Že se „podaří“ nabobtnalý kroužek přeštípnout zrovna při plnění na letišti je nasnadě.
Celkem vzato, je nádrž v modelu poměrně jednoduchým konstrukčním uzlem. Při použití PET láhve navíc ušetříme několik stokorun. Je třeba dát pouze pozor na použitý materiál, hlavně šroubovací uzávěr.
Na závěr montáže propojíme dva vývody kouskem hadičky a celou nádrž ponoříme do vody. Hadičkou připojenou na třetí vývod nafoukneme dovnitř tlak (stačí ústy) a zkontrolujeme, zda někde neunikají bublinky vzduchu. Tím by mělo být vše připraveno pro instalaci do modelu. Snad jen poslední poznámka. Při konstrukci nádrže a rozvodu paliva pro benzínový motor zapomeňte na silikonové hadičky a silikonové tmely jako těsnění do závitů uzávěru. Obojí v benzinu značně bobtná! Možná se to někomu bude zdát jako zbytečná věta, ale nevěřili by jste, co se vše dá udělat.
Autor: Radek ?erný |
