Při stavbě velkého modelu bývá často nutné instalovat pro ovládání pohyblivých ploch (směrovka, výškovka nebo křidélka) více serv. Důvodů může být několik: Servopohony mají omezený kroutící moment, který se dále zmenšuje s prodlužováním pák, plocha kormidel je velká a vhodným rozmístěním serv lze zamezit třepetání. To je mnohdy podceňované, neboť mnoho modelářů se stále domnívá, že stačí uprostřed kormidla umístit jedno silné, např. 20kg servo, ale neuvědomí si, že kormidlo má určitou elesticitu a snadno pak dojde k flutteru, který má téměř vždy totální následky.

V sobotu a neděli se uskutečnilo první setkání pilotů velkých akrobatických modelů v Plzni, na modelářském letišti Sulkov, které patří LMK Plzeň. Celému podniku předcházela velká nejistota kvůli počasí a počtu zúčastněných.

Letecko modelársky klub ISTROPOLITANA organizuje v dňoch 7. a 8. júna 2003 na trávnatom letisku pri Dunajskej Lužnej SLOVENSKÝ POHÁR OBRÍCH MODELOV v akrobatickom lietaní podľa pravidiel EAC. Propozice najdete zde.

Letos poprvé proběhne setkání pilotů obřích akrobatických modelů v Plzni. Toto setkání slouží především pro potencionální účastníky evropského poháru EAC, ale nejen pro ně. Je zde vítán každý pilot, který myslí akrobacii trochu vážně a chce nasbírat drobné zkušenosti pod taktovkou trenéra ing. Jiřího Havla.

Motor s tlakovací tryskou.

Když jsme přemýšleli o vhodném tématu na nový rok, zjistil jsem, že sekce technika nám poněkud zaostává. Je to bohužel tak. Ono totiž nejde dokola psát pořád o motorech, servech a přijímačích. Tato témata jsou již poněkud „vytěžená“, technika se ustálila na nějaké úrovni a novinek se nedostává. Přesto se mi podařilo najít vhodné zařízení, jehož funkci lze dostatečně rozebrat. KOUŘENÍ. Smoke. Kouření. Tento pojem je v létání různých šou a volných sestav často skloňován. Ten kdo nekouří by kouřit chtěl, ten kdo kouří by chtěl kouřit více a kdo po takovém letu čistí model by zase nejraději toto zařízení nikdy nevlastnil. Ačkoliv píši tento článek, nikdy jsem kouření v modelu zabudované neměl. Důvodů bylo několik: Předně jsem zatím neviděl moc modelů opravdu dobře kouřit. Většinou se jednalo o slabou kouřovou stopu, která mnohdy splývala s oblačným pozadím, byla v krkolomnějších obratech přerušována a podobně. Zato jsem viděl modely po přistání značně zalepené, smrduté od nafty, dokonce model naftou vyplavený ještě na zemi. Prostě nádhera. Na druhou stranu je třeba na rovinu říci, že kouření značně zvýrazní let modelu a jinak fádní sestava získá tímto efektem na dojmu nejen u diváků. Na soutěži jsou navíc přídavné efekty součástí bodování a tak to prostě bez nich nejde. V dalších řádcích proto nejsou zkušenosti moje, ale to, co jsem všude možně odkoukal a odposlechl.

Radek Černý již ve svém článku referoval o našem rozhodnutí postavit si Diablotina na elektromotor. Když byla venku zima a sníh, prostě žádné podmínky na létání s obrem a kamarádi poletovali s malými modely, bylo nám za oknem smutno. Navíc se občas pořádají nejrůznější modelářské akce, které označujeme souhrnným názvem semináře, po kterých druhý den ráno řídit poměrně drahý model není ten nejšťastnější nápad. Proto nás Diablotin opravdu nadchl, navíc se s ním dá docela slušně nacvičovat postřeh při visení a při všech nízko létaných obratech. Často dostáváme na RC-XXL dopisy začínající: „Chtěl bych si postavit obra a začít nacvičovat visení a 3D akrobacii“. Osobně se domnívám, že nacvičovat obdobné obraty s obrem, kde je ve vzduchu něco mezi 40 000 – 120 000 Kč je mírně řečeno neuvážené. Prostě čas, kdy se s modelem pohybujeme v bezprostřední blízkosti země, je vždy velmi rizikový. Katastrofa nemusí být vždy zapříčiněna jenom chybou pilotáže. Jakýkoliv drobný problémeček s motorem znamená obvykle zřícení a zničení modelu. Našim Diablotinům prospěly některé změny, které jsme po domluvě realizovali. Jsou to zejména nové díly z uhlíku, které jsou pevnější a lehčí. Za ně vděčím stále pilnému Radkovi, který hbitě vyrobil formy a i díly.

I piloti obřích modelů mohou propadnout létajícím strojům poněkud menším. To se stalo mě a Michalovi, když jsme viděli létat našeho kolegu ze soutěží EAC Thomase Pleichla s Diablotinem. Model v jeho rukách předváděl velmi zajímavé kousky, ale ještě zajímavější byl jeho pohon – elektro. Slovo dalo slovo a my se rozhodli, že pro zimné létání by takový Fun-Fly byl to pravé na procvičování rukou a trénování blbostí. Důkladně jsme Thomase vyzpovídali. Jeho model je postavený na základě testu, který vyšel v jednom z čísel časopisu MFI. Podařilo se nám domluvit s velmi dobrým kamarádem Jirkou Bezděkem vyzkoušení modelu, který před časem stavěl. Jeho nový majitel nás očekával na letišti, kde nám model zapůjčil k otestování. Tento byl vybaven motorem Phasor 45-3 se 16 články s vrtulí na přímo. Diablotin létal dobře, ovšem výkon motoru nebylo to pravé. Ale stejně nás to docela přesvědčilo.

Pôvodne, keď som sľuboval tento príspevok Michalovi Mikulcovi o veľkej RC akrobacii na Slovensku, ešte som netušil, aký to bude tvrdý oriešok. Vopred sa každému, kto si myslí, že do Slovenskej histórie „xxl“ akrobacie patrí a nespomenul som ho, tak sa ospravedlňujem.

Ve dnech 9. až 13. října 2002 se konal další, v pořadí již osmnáctý Turnaj šampionů (TOC) v Las Vegas. Christophe Paysant-LeRoux neobhájil svoje prvenství z roku 2000 a v dramatickém nedělním finále nakonec zvítězil Američan Chip Hyde. První tajnou sestavu zalétal nejlépe několikanásobný vítěz Argentinec Quique Somenzini. Druhou tajnou však totálně pokazil, když uprostřed sestavy udělal hrubou chybu, změnil směr letu a další obraty byly za nulu! Sympatický Quique skončil celkově třetí za druhým Paysantem-LeRoux. Jason Shulman (celkově pátý) ztratil v průběhu poslední volné sestavy svoji Extru. Prováděl náročný obrat v nízké výšce, když najednou jeho Extra zmizela mezi stromy a vzápětí se ozvalo hlasité žuchnutí. Po chvíli začal z místa dopadu modelu stoupat černý kouř. Model narazil totiž do betonu, vzňal se a celý shořel. Beton zůstal nepoškozen. Bližší informace získáte na serveru Desertaircraft

V roce 2003 se soutěž seriálu EAC přestěhuje opět do Krnova. Známý slovenský modelář Jan Miškovič nám poslal několik vzpomínkových fotografií ze závodů EAC v Krnově pořádaných v roce 2001. To nám ten čas ale letí ....