ing. Jiří Havel se za podpory Jirky Hrachovce zůčastnil 1. října v německém Bonnu jednání o přípravě a organizaci závodů EAC pro rok 2006. Z dalšího je patrné, že se zvyšuje snaha o přechod na pravidla F3M. Jirka Havel o tom napsal stručnou zprávu.

Pro časté dotazy je informace doplněna o způsob vyhodnocování "volných sestav"

Více v článku:

Jestli to takhle p?jde dál, za chvíli zapálí i letišt?...

Ne, nebojte se – není to pozvánka na zemědělskou brigádu, ty časy jsou dávno pryč! Toto je jen stručný popis žní pohárů a diplomů, které způsobili naši úspěšní piloti velkých akrobatických modelů na poslední seriálové soutěži EAC (European Acro Cup) ve dnech 26. – 28. 8. 2005 v německém Schwandorfu nedaleko od našich hranic.

Ve dnech 9. – 10. 7. 2005 se po roční přestávce uskutečnila u nás opět jedna ze soutěží evropského seriálu EAC (European Acro Cup), který organizuje německý modelářský svaz DMFV v Německu, Francii, Španělsku, Rakousku a Česku. Celý seriál soutěží po určitém útlumu v minulých dvou letech má letos opět větší popularitu a projevuje se to i zvýšeným počtem účastníků. Na tuto v pořadí třetí seriálovou soutěž v Nesvačilech se zaregistrovalo celkem 24 pilotů (přihlášeno jich bylo dokonce 28!), 14 z nich létalo v jednodušší kategorii „NATIONAL“ a zbytek v obtížnější kategorii „INTERNATIONAL“.

Volná sestava - Dan Hrachovec p?ijal výzvu Gernota Bruckmanna

Klaus Dettmer sestavil konečný kalendář závodů Evropského poháru pro rok 2005. Termíny a místa konání jsou k dispozici zde: EAC_2005

Letošní seriál závodů EAC skončil a na jeho poslední soutěži zastupoval Českou republiku jako bodovač i jako trenér obřích akrobatů ing. Jiří Havel. Pro naše stránky a nejen pro ně napsal několik následujících řádků.

Spole?né foto s Janem Hlebaškem pod Státní vlajkou

Konečně jsem se dostal k napsání několika postřehů z dalšího závodu EAC, který se konal tentokrát v Rakouském Siegendorfu, asi 40 km od Vídně. Na závody jsem vzal svého kolegu, jednak abych nejel těch více jak 500km jedné cesty sám, jednak jsem chtěl, aby „přičichl“ k atmosféře. Přivítal nás dost silný vítr, který nakonec vše docela zkomplikoval. Nesmím zapomenout také na pořadatele, p. Hasse, okamžitě k nám běžel a musím říci, že vřelost přijetí mne pokaždé na Evropském poháru velmi těší.

Vít?zové a bodova?i

Ředitel firmy ZDZ Michal Janoušek oznámil dnes zrušení 7.závodu EAC Valašské Meziříčí. Závod byl zrušen v souladu s pravidly, důvodem byl malý počet přihlášených pilotů do uzávěrky přihlášek, to je 14 dnů před plánovanou soutěží. Protože si tento termín rezervovalo mnoho diváků z celé republiky, bude místo soutěže uspořádaný letecký víkend, kde se představí mnoho modelářů a většina závodníků EAC z Česka. Firma ZDZ zve i ostatní piloty, kteří si chtějí zalétat se svým (pokud možno obřím) modelem.

Tohle provozuje Milan v?tšinu ?asu na závodech. Pak se ?lov?k diví, že mu to létání tak jde....

Přiblížil se konec července a před námi byl další závod seriálu EAC, tentokrát v Německém Pockingu. Zde jsme byli již před dvěma roky na podzim za docela sychravého počasí, proto v létě to mohlo být přívětivější. A opravdu. V pátek nás přivítalo vedro a dvouapůlmetrová kukuřice všude kolem letiště.

Když jsme s Dankem byli nedávno na EAC Itálie, seznámili jsme se s rodinou Nikolase Gastaldiho. Obzvlášť paní Laurence (matka Nikolase), velice příjemná a šarmantní dáma nás zvala na Aerobatic-Cup do Francie. A tak jsme se 8.7.2004 v odpoledních hodinách vydali na 1400 km dlouhou cestu do Francie.

Poprvé jsem byl na závodu Evropského poháru ve Feistritzu před třemi roky a tehdy se opravdu nedařilo. Byl to můj první závod EAC mimo naši vlast, pochopitelně jsem vylosoval startovní číslo 1, pochopitelně zlomil několik vrtulí a ve finále utrhl i podvozek modelu ve vtipně ukryté brázdě na hraně letiště. I přes tyto vzpomínky jsem se letos docela těšil. Předcházelo tomu trochu nejasností se závodem Českého poháru v Podhořanech, kdy vlastně nikdo nevěděl, zda a kam se vůbec pojede. Nakonec vyrazilo do Alp trio Tomáš Kotrbatý, Danek Hrachovec a moje maličkost. Celý pátek propršel a místo tréninku jsme tak odpočívali – nakonec to docela bodlo, přece jen jedna cesta byla téměř 600km.