Modeláři na Nesvačilech

Vícemotorový víkend

6. října 2001

---

Původně byla tato akce míněna jako setkání modelů, poháněných dvěma a více motory, jedno zda spalovacími, elektro- či gumovými. Asi týden předem mi na mysli vytanul nový výklad názvu: Vícemotorový víkend je takový, při němž se na jednom letišti sejde více motorů.Protože se nikdo neozval, co že to vlastně má být, ani se mi nechtělo letišťátko chystat. Kolegové ale trvali na tom, že se bude létat. Dobře udělali. Tato sobota totiž nakonec patřila do kategorie, kterou označuji "DEN NAVÍC".

Začátek nevypadal příliš nadějně - sice už v půl desáté byla na letišťátku dvě auta s účinkujícími a návštěvníky (50:50), dohlednost ale nic moc - jen s bídou bylo zahlédnouti nad ojíněnou trávou větrný pytlík...

Posléze dorazili i kamarádi a v první díře v mlze dokonce i odstartovali. Aby dostál původnímu zadání, jako první vyrazil k nebi František Sýkora s dvoumotorákem, učiněným z klidoletu firmy SOFT-MODEL. Na implantovanou kuprextitovou traverzičku umístil dva MIGy-280, čímž vzniklo parádní polétátko.

Vzrůstající teplota a zlepšující se viditelnost dohnala Karla Ziku, že si zajel pro letitého akrobátka Kwik Fli a po chvíli trápení se s nastavením motoru (asi něco na té péči o pohonnou jednotku a palivo přece jen bude) létal se stále se zkracujícími se přestávkami.

K vrcholům dne patřily lety opravdového dvoumotoráku, s nímž přijel Jaroslav Bartůněk z Prahy. Jeho A-10 Thunderlbolt váží necelého půldruhého kilogramu, v čemž je i osm článků 1,7 Ah. Pohon obstarávají nikoli dmychadla, ale dvě pravé a obyčejné "čtyřstovky" s vrtulemi Graupner 6/3 zkrácenými tak, aby se vešly... Skvělý zvuk, krásné létání, prostě Jarda se stal Laureátem vícemotorového víkendu, o čemž se ovšem dozvídá až takto.

Po prvních dvou hodinách létání vyhládlo - takto jsme si my, co spolu mluvíme, užívali

Pan Mikulka patří ke stálým návštěvníkům našeho letišťátka. V týdnu zalétal nový elektrolet, který ale dnes skončil v poli. Příčina je ze snímku patrná - stačilo zatáhnout za konec antény vysílače...

Vznešeně se tomu dá říkat depo či stojánka.

Přestože to není úplně patrné, pan kolega neřídí Z-37 s trojvlekem blaníků (nácvik na nedělní oslavy desátých narozenin letecké školy BemoInvest), ale kousek vlevo (mimo záběr) letící Pluto - slzu jsem zamačkával...

Když to opravdu nefoukalo, tak jsme si užívali skutečných pomaloletů - dva Blérioty a jedna variace na Demoiselle. Čirá radost!

Spoustu dalších modelů a jejich pilotů jsem jaksi nějak nevyfotografoval. Skutečností je, že se létalo prakticky až do tmy, třísek bylo minimálně, dobře skončil i jeden zálet. Ředitel velkého letiště si večer mnul ruce - takový provoz nebývá ani u nás na Benešově běžný a pokladnička se mu plnila přistávacími poplatky. Přitom jsem přesvědčen, že jako modeláři jsme nijak nepřekáželi a nezavdávali příčiny ani notorickým reptalům. Velkým éroplánům jsme prostě včas uhýbali, aniž by nás to nějak zvlášť omezovalo. Prémií nám bylo sledování nácviku skupiny blaníků, akrobacie na Z-142, návratu Kuňkadla z jakého natáčení a úplně nakonec trénink BemoBoxu, tedy čtyřka zlinů.

Vladimír Hadač, 6. 10. 2001