Modeláři na Nesvačilech

SETKÁNÍ OBŘÍCH MODELŮ

21. září 1997

---

BYL TO SKVĚLÝ VÍKEND!

Předem varuji, že na následujících řádcích jsou opravdu jen útržky z různých výjevů.

Jako první dorazil v pátek po poledni Antonín Zedek - a potom to začalo. Ještě za tmy dojížděli zběsilci, ochotní i přes noc zmrznout, jen aby byli u toho. Kemp se zaplňoval a zaplňoval a Fík s hospodou nejel a nejel, takže první noc byla díky omezené kapacitě přívěsů ve znamení spíše individuálních konzultací. Ráno byla vůbec první letošní jinovatka, zato nebe jako vymetené. Po rozmrznutí začali první nadšenci poletovat. Během dne to sice občas fouklo, ale jinak bylo nádherně. Obloha byla pořád plná. Asi po jedenácté začalo čtrnácti odvážlivců kreslit blaníky po obloze akrobatické obraty. Pohár firmy F-air - soutěž typu Masters byla premiérou akrobatického klání, přístupného i zatím nepříliš zkušeným pilotům, a myslím že i poměrně atraktivního pro diváky. Občas byly totiž k vidění věci... V šestičlenném finále nakonec zvítězil pan Chramosta z AK Dvůr Králové. Co jsme jako modeláři především při vyhlašování výsledků záviděli, byla skupinka ochotných hostesek.

Významným okamžikem soboty byla i jedna naštěstí jen málem mimořádná událost. Při nácviku vystoupení trojice skutečných L-200 Morava se nechtělo přistát Svetozáru Supekovi s mustangem, kterého stroj, pilotovaný Josefem Drábem, minul jen o pár metrů. Krve by se ve mně nedořezal... Důvody, proč k tomu došlo, mi zůstávají naprosto utajené - náhlé pohnutí mysli či čo...

Mustang Svetozára Supeka z Bratislavy před startem. Rozpětí 2,86 m, motor ZDZ 85, letová hmotnost 18 kg, stavebnice firmy Fly-Fan Šustek, zatahovací podvozek

V sobotu došlo ještě k jedné premiéře - poprvé jsme na "obrech" učinili hangár-párty. Z Jindřichova Hradce přivezl Pavel Krim svoji country kapelu Dekolt a ledva se jim podařilo podchlazené nástroje naladit, začali do toho mydlit. Mile, příjemně. K tomu lahodný guláš a jedno pivo zdarma (díky, Ferdinande, díky pekárno Benea). Mnozí prostě museli jít tancovat, protože se v té zimě moc sedět na místě nedalo (pokud se jeden nazahříval zevnitř). Vydarené podujatie, myslím.

V neděli jsem se vzbudil snad již v šest, slunce vycházelo, jasno vůkol. Kolem čtvrt na sedm padla mlha a na mne tím pádem splín. Před osmou ale bylo již vše tak, jak to Karel Zika objednal - tedy pokud jde o počasí. Jinak byl prostor letiště zaplněn mraky stánků jak modelářských, tak s laskominami i s nezbynými vietnamskými škrpály. Největší kulinářský zážitek: Pstruh na klacku škvířený (či uzený?), pikantní - a to vše za 55 Kč!

Jen pár minut po deváté vypuknul hlavní program setkání obřích modelů. Jako první odstartoval Jan Krlín. Na přihlášce měl, že letí s vírníkem, ale i já jsem poznal, že to nestihnul a tak proháněl variaci na MiG-29. Dokonalé bylo přistání na břicho - jen nešlehal oheň jako v Bratislavě při přistání toho ruského nešťastníka, co prostě zapomněl vytáhnout podvozek.

U vidiny stoupajícího počtu pilotů a modelů jsme pro letošní ročník vyhlásili možnost hromadně - my že zkontrolujeme vysílače a kmitočty a piloti, kteří dostanou vysílače, se budou tlačit do vzduchu. Úplně podle našich představ to nevyšlo - řídící létání František Podaný spíše inicioval sestavování skupin již na zemi. Občas se proto vytvořila u úschovny vysílačů fronta nepříliš spokojených. Na druhou stranu ovšem třeba vznikla nebývalá trojice ze Super Dimony (rozpětí 5,8 m, motor ZDZ 80 cm3,19,5 kg).a dvou Smith DSA-1 Miniplane (1,86 m, Quadra 42, 9 kg) Jihočechů Václava Horvátha a Miroslava Laurenčíka. Všichni tři piloti se úspěšně pokoušeli o skupinové létání - od průletů v kolečku po přemety a souvraty pěkně na povel. Pěkná byla i trojice Fokkerů Dr. 1, doplněná jednoplošníkem Fokker EIII. Pavel Fencl a Karel Vodešil létali se svými soutěžními

Bohouš Rambousek, modelářský to bazárník od Mnichova Hradiště a bývalý raketový modelář, mnohé překvapil létáním s Fokkerem Dr. I o rozpětí 1,96 m a hmotnosti 8,5 kg s motorem Super Tigre 2500

Knoller CII Pavla Fencla v jednom z mnoha nádherných, nízkých, pomalých průletů

Jedinečné vystoupení předvedli otec a syn Petráňové z Rožmitálu. Napřed K-65 Čáp odhodil fléru a v dalším okruhu i parašutistu, který přistál do ruky zatím neletícího otce Petráně. Po přistání připoutání vlečného lana a potom krásný vzlet aerovleku s maketou větroně Z-24 Krajánek (2,9 m, 2,7 kg). Po vypnutí se otec Petráň s Krajánkem i chytil v termice. Mnozí pamětníci určitě hledali kapesníčky k zamáčknutí slzy.

Moc se mi líbil CAP-21 Zdeňka Vlacha (3,2 m, ZDZ 160 cm3, 21 kg). Jednak Valach jeden umí létat, jednak ty jejich motory mají krásný zvuk (a to jsem zarytým příznivcem elektroletu!). Věřím, že Francouzi, kde se letos Zdeněk také předváděl, museli být na větvi. Moc jsem se těšil na největší model letošního ročníku, větroň Ventus 2c Pavla Gerasise (6 m, 15 kg.) Vlekal ho Zdeněk Zdražil s Extrou 260 (2,4 m, ZDZ 60RV, 11 kg). Bylo to pěkné, ale bez nějaké třešničky na dortu. Z Mnichova dorazila tradičně rodina Míkova. Otec Alexandr opět absolvoval drobnou nepříjemnost s modelem, zato Štěpán zcela perfektně předvedl RC parašutistu Viktora.

Další perlička sice nesplňovala podmínky pro účast na setkání, ale jsem rád, že nakonec byla v programu: Ing. Peter Kapuscinský statečně létal s upoutaným akrobatem na brněnskou osmapůlku. Spousta lidí viděla vůbec poprvé účko! Nezapomenutelný byl také pohled na utíkajícího pilota, snažícího se s letícím akrobatem vyklidit dráhu pro letící horkovzdušný balón. I zarputilí vyznavači olejů v motorem s obdivem sledovali lety Juraje Tinky a jeho polystyrénového Me 323 Gigant (4 m, 6x Speed 700 Turbo, 42 NiCd akumulátorů 1700 mAh, 11,5 kg).

Letošní ročník měl naprosto rekordní účast - létalo 62 modelů, většina z nich několikrát, přitom s minimálními škodami (několik odřenin a naražených konců křídla). Pro srovnání - když jsme v předchozích létech uvítali pětatřicet éroplánů, sami jsme nad sebou vzdychali obdivem. Nebývalá byla i návštěvnost - na parkovišti pro diváky bylo 1241 vozů! Ne vše vyšlo úplně skvostně, ale díky počasí, téměř dokonalému ozvučení plochy Karlem Zikou (otec a hlavní organizátor celé akce) a vůbec to myslím byl víkend, který se hned tak nepodaří.

Vladimír Hadač

Snímky: Ota Šaffek (děkuji!)

Ohlasy