Modeláři na Nesvačilech

II. SETKÁNÍ PŘÍZNIVCŮ ELEKTROLETU

26. až 28. června 1998

---

Tam se dívejte, tam je budoucnost: pomocníci Lukáš Vítek a Tomáš Beran, pilot Tomáš Vítek a časoměřič Michal Košátko před startem v historicky nejsilněji obsazené soutěži národní kategorie F5B/N. To, že Tomáš létal se soutěžním superbrusem F5B budiž jen potvrzením, že "enka" je možné létat s čímkoli...

Je bezvadné, když jeden může s něčím počítat, aniž by se domlouval. Mám na mysli lidi, bez nichž by Amper Fest nemohl být. Zde doopravdy počítá výsledky Ivana Švecová, jejíž Jiří těsně před Amperfestem zrušil svůj přeletový speciál a proto musel létat i "enka" se soutěžním sedmičlánkem. Dalšími z těch, kteří se neohlásili, ale když jsem pozval časoměřiče k rozpravě, zcela automaticky nastoupili i se stopkami atp., byli Vlasta Veselá a Honza Nekvapil. Další díky patří pochopitelně rodině Zikově: Karel ozvučoval atp., Luděk mikrofonoval, Květa vybrala ceny. V neposlední řadě se v úctě skláním před dalšími časoměřiči z Benešova a okolí.

Stupně vítězů neboli takhle to dopadlo. Z pětatřiceti soutěžících byl nejlepší Tomáš Vítek, na druhém stupínku skončil Bohumil Ninger a třetí (stupeň již nezbyl) místo obsadil Jan Soft Sedláček ml.

Technická pamětihodnost: Dodnes provozuschopný vysílač Modela T6 AM 27 Jana Micky. Opravdu funguje a přes hrůzné věci, které lze v pásmu 27,120 MHz slyšet, kupodivu není spotřeba modelů příliš veliká. Za zmínku stojí i balsová aretace či dnešní terminologií přídavný modul na pravém kniplu.

V sobotu později odpoledne se vydal na trať přeletu bohužel jeden jediný Hobby Team. Tentokrát se jela trať, kterou jsme vymysleli již pro loňský ročník. To ještě měřila 24 km - podle denního počítadla Škody 120. Letos se natáhla již na 32 km, měřeno Peugeotem 205. Po rovných devadesáti minutách se vrátili. Sice o jeden model chudší, ale jinak nadšení. Jednak měli pořádnou záminku k návštěvě Fíkova občerstvení, jednak jim prý přelet jako nová disciplína opravdu zachutnal. 
Snímek: Jaroslav Suchomel

Statečné a tudíž vítězné družstvo ještě jednou: zleva Jan Thienel, Tomáš Beran, Pavel Hodánek, Bob Mikuš a Tomáš Vítek. Fotografováno bezprostředně po přistání, před odchodem k Fíkovi. Další události již nikdo raději nefotografoval - aspoň pokud je mi známo.

O náročnosti sobotního programu svědčí i záběr z nedělního dopoledne. Navíc je i potvrzením skutečnosti, o níž jsem začátkem roku informoval v Tiché poště, tedy že Petr Husták, účastník několika MS v kategorii F5B, si letos vybírá oddechový čas... Jinak ovšem Hustákovic éroplánky létaly mile a intenzívně.

Chuťovka na konec: V exhibici předváděl Jiří Holub opravdického pterodaktyla o rozpětí 1800 mm, letové hmotnosti 1000 g, poháněný rafinovaně umístěnou (za hlavou) tlačnou "čtyřstovkou". Naučit ještěra létat ovšem prý nebylo snadné: šestkrát ho musel Jirka posbírat a slepit, stálo to ale za to.

Až na vyznačenou výjimku je autorem snímků Karel Zika.