Modeláři na Nesvačilech

VIII. SETKÁNÍ PŘÍZNIVCŮ ELEKTROLETU

19. a 20. června 2004

---

První AMPERFEST byl v roce 1997 koncipován tak trochu podle tehdejšího modelu elektroleteckých mistrovství světa - něco rozmanitých soutěží a přehlídka zajímavostí. I modeláři (aspoň někteří) a modelářství se ale (naštěstí) vyvíjejí a tak soutěže, zařazené do programu nesvačilského setkání, zvolna zašly na úbytě. Zbyla tedy jen ta přehlídka. Opravdu "jen"? Nikoli! S potěšením se totiž probírám téměř stovkou kartiček s informacemi o zúčastněných modelech a vzpomínám na parkoviště, zaplněné více než dvěma stovkami automobilů.

Řada tradičních účastníků přijela již v pátek, ale moc si nezalétali. Počasí - jak je letos téměř pravidlem - nebylo nic moc. Podobně tomu bylo i v sobotu, která byla hlavním dnem. K prvním, kteří se dopoledne vydali do vzduchu, tak tradičně patřili vyznavači nových hmot. Z "klasiků" pak byl mezi prvními ing. Venkrbec, tedy jeden ze spousty jeho typických modelů. Potom už jsem nestačil pořadí sledovat, protože chvílemi bylo ve vzduchu opravdu husto. Tuším třikrát byl letový program přerušen pořádnou sprškou, ale po půlhodince se vždy dalo pokračovat.

Stojánka modelů byla opravdu typově bohatá. Na jedné její pomyslné straně byly jednoduché školní a rekreační modely z EPP, s nimiž přijeli například mladíci s Bratislavy (ale i někteří další). Z trvanlivých hmot byly ovšem i další modely, určené k akrobacii v hale i podvečerním klidu, z nichž většina si ale nic nedělala ani z čerstvého větru. Jinou cestou jde Boris Guič - jeho Sextra z EPP má rozpětí 1600 mm, vypadá jako "normální" model a s motorem AXI 4120/18 s 15 články létá velmi zajímavě. Z klasických akrobátků byla k vidění například Vermont Belle 1300 z produkce firmy LN Model, s hudebním doprovodem létající Dragon ing. Romana Adama a Jožin 2000 Jaroslava Bartůňka. Králem byl ovšem plnokrevný F3A akrobat Jaroslava Macha s prototypovým elektromotorem pana Krále, napájeným ze sady 30 (!) článků LiPol 2000 mAh, obhospodařované naším předním znalcem "lipolek" Ladislavem Křivským.

Mezi klasickými elektrolety, tedy motorovými kluzáky, znovu budily obdiv soutěžní modely kategorie F5B, byť většinou již vybavené pro rekreační polétání. Ariane V6 předváděné Bedřichem Janáčkem a Jaromírem Kučerou, Twister Františka Černého a Ray Mini Radka Lábuse opravdu impozantně zaplnily nebe nad modelářským letištěm. Josef Paláček potěšil milovníky termiky s dřevěným bratříčkem známého Iona - osmičlánkem Yan o rozpětí 2180 mm. Největším modelem Amperfestu byla maketa větroně Nimbus D4 o rozpětí 5,25 m a letové hmotnosti 6 kg, pro jejíž pohon zvolil František Černý Phasor 45/3 se 16 články. Jan Sedláček těšil sebe i přihlížející dalším velkým elektrovětroněm, tentokrát typu Kestrel o rozpětí 4300 mm se 14 články. Do této skupiny patří i dnes již nejen předlohou veterán LF-109 Pionýr - třímetrový přes deset let starý model ing. Pavla Ehrlicha upravil na elektropohon Bohumil Ninger.

Vyznavače moderních bojových letadel opět potěšila partička z EPP Air Force se svoji letkou razantně se pohybujících polomaket. S téměř maketami létali Antonín a Jiří Alferyové - modely s produkce firmy Alfa Model mají již spoustu obdivovatelů po celém světě a lze předpokládat, že díky letišní novince, kterou je legendární MiG-15, se jejich počet ještě pronikavě zvýší.

Amperfest není žádným závodem, hlavní je setkání a kochání se. O ocenění proto rozhodují svými hlasy návštěvníci. Těm se i letos nejvíce líbila obří L-200 Morava Zdeňka Rašky, za ním skončila vystoupení Juraje Tinky a akrobacie "súčka" Bedřicha Janáčka. Organizační komitét potom vyhlásil laureáty osmého Amperfestu Richarda Metze za pěkné historické modely, Juraje Tinku za dvojici kachen FW 19, Antonína Alferyho za maketu MiG-15, Jaroslava Macha za akrobata F3A a Stanislava Valnohu za polomaketu Beta Major Be 56. Hlasovací lístky byly posléze slosovány a tak si řada návštěvníků a účastníků odnesla ze setkání nejen spoustu zážitků, ale i dárky od partnerů pořadatele.

Tečkou za oficiálním programem byla již tradičně večerní konzumace tepelně upraveného zvířátka, tedy nad opravdovým ohněm opečeného selátka. Řeči se vedly a plány spřádaly až do pozdní noci. Přesto nedělní "doletná" začala poměrně brzy. V ní budil pozornost také Grob 200 s tlačně uspořádanou pohonnou jednotkou J. Šimka. Poslední účastníci potom z letiště odjížděli až v pokročilém odpoledni.

Vladimír Hadač, psáno pro MHM

Ohlasy